Kryptozoologie

Sachamana

16. října 2009 v 16:23 | Anna
Sachamana / Minhacao (matka džungle): V 19. století spatřil při plavbě po řece Pastaza v severovýchodním Peru španělský cestovatel De Vernaz podivný přízrak. Jednalo se o tvora, který měřil bezmála patnáct metrů a připomínal obrovského slimáka. Hadovité tělo tmavé barvy pokrýval po délce hřbetu krunýř, z hlavy vyčnívaly dva výstupky podobné chobotu, měl trubicovité oči a širokou tlamu. Podle De Varnezova popisu zanechala za sebou sachamana brázdu dlouhou 300 metrů a širokou 10 metrů. Šokující byl taktéž způsob lovu, který De Vernaz popsal: "...Síla jeho vdechnutí je vskutku obrovská. Nažere se tak, že nasaje ze vzdálenosti několika metrů jakéhokoli ptáka či čtvernožce..." Zmínka o tom, že by se živil lidmi však zaznamenána nebyla. Je tu ale ještě jedna skutečnost: Varnezovi se podařilo záhadného tvora usmrtit a změřit (exemplář na déku měřil patnáct metrů a na šířkou přesahoval dokonce metry dva), navzdory jeho ohromujícím rozměrům domorodci tvrdí, že v džungli žije mnohem větší netvor sachamana, jak jej nazývají, o délce neuvěřitelných čtyřiceti metrů!
Také kultura v kmene Mochyc zanechala Sachamana viditelný odkaz. Objevuje se na nádobách starých přes 1500 let.










Když se plazil džunglí, zanechával za sebou brázdu širokou deset metrů. Porážel stromy jako třísky, přičemž vydával mocný rachot. Neobvyklý hluk vyrušil četné rybáře, kteří v té chvíli pluli na svých loďkách vydlabaných z jednoho kusu kmene. Hlomoz se stále přibližoval k řece. Brzy se sachamana vnořila do vln Amazonky. Při tom vznikl mohutný vír, který způsobil potopení mnoha loďek."
14. srpna 1997, vesnice Neuve Tacna - Peruánská Amazonie

V Rovníkové Africe (př. Nigérie) žije obrovský druh slimáka, který dosahuje délky až třicet centimetrů. Zdejším obyvatelům slouží jako vítané zpestření jídelníčku.

Kerýt

15. října 2009 v 19:15 | Anna
Kerýt (požírač mozků - název se liší závisle na oblasti): První zpráva o spatření tohoto tvora publikovaná v tisku pochází již z roku 1910 z oblasti zvané Uasin Gišu. Z popisu údajných svědků vyplývá, že se jedná o přibližně 1,5 metrů vysokou šelmu mohutné postavy, porostlou srstí tmavého odstínu, která je schopna chůze či aspoň vztyčení na zadní nohy. Zakulacené uši na stranách hlavy, charakteristické především pro medvědy, jsou oproti protáhlému čumáku velice krátké. Tvor je vybaven hrozivými tesáky a tlapami s drápy, které pravděpodobně nejsou zatažitelné. Ačkoli by se mohlo zdát, že jde pouze o neškodné zvíře, oprávněně zaujímá místo na seznamu nejnebezpečnějších kryptidů, o čemž vypovídá i jeho taktika lovu a způsob obživy. Pověsti kmene Nandu, jehož území kerýt údajně obývá, dokládají nedávné nálezy z dvacátého století.
Jednalo se o několik hyen, jejihž lebky byly rozdrceny neznámím nástrojem (či čelistmi?) a pozbývaly mozku. Podle legendy se takto živí i kerýt, který po setmění přepadá vesnice, své oběti srazí na zem a rozdrtí jim lebku, z které vysaje mozek.
Svědectví je částečně materiálně podloženo. V minulém století, kdy neznámého tvora vnesl do povědomí většiny evropanů především zvědavý tisk, bylo nalezeno několik neidentifikovatelných stop, zjevně patřící tvoru s nezatažitelnými drápy. Stejně tak další svědectví z této doby vypovídá o možném zdejším výskytu kerýta.

Ilustrace: Štěpán Rak

Montaucké monstrum

13. října 2009 v 18:12 | Anna
Monstrum z montauku: 21.květen 2009, surfařská destinace, Montauk. Skupina lidí na břehu zahlédla podivného tvora, jehož nejspíš vyplavilo moře. Neobvykle zbarvená kůže, na níž převažovala flekatá, červená a místy dokonce lehce fialová barva, kompletně pozbývala srsti. Mohutné svalnaté tělo bylo zakončeno ocasem nápadně připomínajícím krysí, ačkoliv se jevil mnohonásobně delší, a naopak hlava byla velikostně k tělu neúměrná. Horní čelist se zužovala do jakéhosi zobákovitého výrostku. Spodní čelisti dominovaly ostré tesáky. Končetiny ústili v dlouhé, vzájemně srostlé prsty. Víc informací však nebylo známo - až do chvíle, kdy se tento živočich opět objevil na jedné ze skalnatých newyorských pláží.
Místní odborník Nick Pepers, který se tzv. Montauckému monstru odborně věnoval, po příjezdu na oblast lokalizace místo prohlédl a nález zdokumentoval. Podařilo se mu pořídit několik snímků, které otiskly mimo většiny newyorských deníků i zahraniční noviny a odvysílaly přední americké televize jako Fox News či CNN. Pokud hovoříme o českém zpravodajství, zprávu zveřejnil Blesk, Šíp a Novinky.cz, dá se tedy hovořit doslova o mánii způsobené tímto nálezem.
Tělo neznámého tvora bylo převezeno do laboratoře, odsud ale žádné zprávy na veřejnost nepronikly. Objevily se dohady o genové mutaci. Odborníci spíš ale připouštějí možnost zfalšování z důvodu publicity. Je také možné,že se jednalo o mývala. S tímto tvrzením nedávno přišla Wikpedia a bylo odbornou veřejností vcelku dobře přijato.
http://annapichnerova.blog.cz/0910/montaucke-monstrum (daší můj článek na toto téma)

Te Hokioi

12. října 2009 v 15:22 | Anna
Te Hokioi: Tajemství gigantického orla, lovícího lidi došlo po téměř pětistech letech svého rozřešení!
Maorské pověsti o tomto ptáku vyprávěly již před několika sty lety. Podle nich se mělo jednat o obrovského dravce, který se živil pštrosy moa, jeleny, ale i lidmi. Na svou kořist se prý vždy snesl z nebe, rozprostřel nad ní křídla a zaťal jí drápy do slabin. Potom ji odnesl do svého hnízda vysoko v horách. Jeho zbarvení bylo černobílé, na hlavě mu vyrůstal červený hřeben a špičky křídel byly zelené až žluté. Tento orel představoval nesmírné nebezpečí, protože napadal vesnice a byl schopný bez problémů odnést osmileté dítě! Jako již tradičně těmto pověstem nikdo nevěřil. Avšak v devatenáctém století připlul na ostrov Nový Zéland muž jménem sir Julius Haast. Když se vypravil pátrat, co je na těchto hrůzostrašných příbězích pravdy, objevil v bažině pozůstatky obrovského orla. Nazval jej harpagornis moorei - orel Haastův. Jeho nález byl v roce 1972 zdokumentován a popsán.

Ony dva objevy, zdánlivě spolu nesouvisející, nyní došly nečekaného rozuzlení. Poprvé orla Haastova v souvislosti s Te Hokioi zmínil časopis Daily Telegraph, který navázal na studii deníku Inderpendet. Oba tito ptáci se překvapivě shodovali hned v několika bodech: kompletním popisu, který přesně korespondoval s domorodou legendou, způsobu obživy (dravosti a vedení útoku), života (př. místo hnízdění) i velikosti. Rekonstrukci podoby v současnosti můžeme nalézt v některých muzeích téměř po celém světě - zejména Nového Zélandu, kde tento pták ještě před pěti sty lety žil. Předpokládá se, že obýval především jeho jižní část, kde se mu v dařilo lovit v rozsáhlých bažinách.
Orla Haastova zkoumala University of New South Wales v Austrálii, které se podařilo vyvrátit veřejně rozšířené mínění o tom, že tento pták byl mrchožrout. Její studie prokázala schopnost gigantického orla uchvátit kořist při rychlosti 80km/h, což mu navíc pravděpodobně nečinilo žádné potíže. Umožňovala mu to silná a ohebná páteř. "Rozhodně byl schopný snést se dolů k zemi a odnést si i dítě. Byla to doslova zabijácká mašina. Měli tu schopnost nejen udeřit drápy, ale zároveň je stisknout tak, že projely pevnými místy jako páteř či pánev. Se svou obětí, která byla pak tomto útoku v obrovských bolestech, pak bez potíží odletěli," prozradil novinám zoolog Paul Scofield, který na projektu spolupracoval. "Hlavní potravou těchto ptáků však byli nelétaví pštrosi moa, kteří vážili až 250 kilogramů a měřili téměř 3,6 metru. Proti agresivním predátorům však byli bezmocní. S vyhubením ptáka moa, za kterým stojí lidé, byl spuštěn masivní pokles populace orla Haastova, který vyústil v jeho úplné vyhubení," vysvětluje Scofield příčinu.
Tělesné parametry tohoto orla jsou velmi zajímavým tématem již samy o sobě, patrně díky tomu, že dalece přasahují obvyklá čísla ptačí říše. Rozpětí křídel se pohybovalo okolo tří metrů, váha byla stanovena na osmnáct kilogramů. Také velikost samce převyšovala běžného orla nejméně dvakrát až třikrát, přičemž velikostní rozdíl mezi ním a samicí nebyl příliš patrný. Drápy byli přirovnatelné k tygřím. Předpokládá se, že vyhynul v patnáctém (některé prameny hovoří též o devatenáctém) století, Te Hokioi ale podle domorodců prý doposud kraluje obloze! Ať už přežil, nebo jediný exemlář můžeme vidět v muzeu, pravdivost Maorských legend se podařila dokázat, což se v dějinách kryptozoologie neděje běžně. Proto důvod k zamyšlení.
Obrázek A = útočící orel Haastův,kterému jako potrava sloužili hlavně pštrosy moa.
Obrázek B = porovnání spáru orla Haastova s běžným orlem.

P.S: samostatný článek o moa najdete zde. Zdroj obrázků: Wikipeda.org, rozhovor: Novinky.cz

Big cat

10. října 2009 v 10:28 | Anna

Big cat


Big cat ("velká kočka"):  26. března, ve vesnici New Denham nedaleko Uxbringe (Buckinghamshire): Elektrikáři Paulovi Keehnovi (35) se podařilo vyfotografoval na svůj mobilní telefon záhadnou kočkovitou šelmu. Zvíře údajně spatřil v blízosti rodinných domků, stojících u lesa. Keehn udělal několik snímků a běžel je ukázat majiteli přilehlých nemovitostí, než jej ale stihl dovést na místo spatření, zvíře zmizelo.

"Pokud je tato fotografie pravá, tak je to nejlepší fotografie tzv. velké kočky, o jejíž existenci se v Británii spekuluje už desítky či stovky let. Zdá se, že autentičnost fotografie bude jen velmi těžké zpochybnit," prozradil tisku britský biolog Di Francis, který se podle serveru Novinky.cz "specializuje právě na kočkovité šelmy i otázku existence neznámých velkých kočkovitých šelem ve Velké Británii." ,,Rád bych viděl ještě nějakou fotografii tohoto stvoření v pohybu, abychom si mohli být více jistí, oč šlo a že to není podvrh. Ale zdá se, že vyfocený objekt odpovídá popisu stvoření, o kterém se léta mluví. Fotografie zvířete jakoby vypadla ze sledování této šelmy v minulých letech, "peohlásil Di Francis.

Internetové zpravodajství (Novinky.cz) opatřilo zprávu následujícícm komentářem:
"Zoolog se domnívá,že tento typ šelmy je vědě zatím neznámý.Podle něj může jít o šelmu z dávných dob,která ve velmi malém počtu přežila do dněšní doby a úzkostlivě si dává pozor na to,aby se vyhla kontaktu s člověkem.Bílá skvrna na hrudi živočicha pak podle zoologovy manželky dokazuje to,že nejde o pantera,ale o dosud neznámého živočicha."
Big cat

Exmoorská bestie

Exmoorská bestie: Její pozorování bylo poprvé hlášeno v sedmdesátých letech minulého století. V osmdesátých letech s bestií potom měli problém především místní farmáři, jimž se ve velkém ztrácel dobytek. Krvavé útoky připisovali přávě velké kočkovité šelmě. Ta byla několikrát vyfotografována, nikdy se jí ale nepodařilo zastřelit.

V roce 1983 bylo při útoku na dobytek zabito přibližně osmdesát ovcí, a tehdy vypsaly Londýnské noviny Daily Times odměnu za ulovení tohoto zvířete 1000 liber. Navzdory četným loveckým výpravám se však podařilo pořídit pouze několik fotografií.

Vypověď britského přírodovědce, Trevora Beera: "Objevila se předemnou z nenadání,bezestrachu vylezla z křovisek jen pár deseítek metrů odemne.Hleděli jsme na sebe několik nekonečně dlouhých minut.Šelma byla černá jako uhel,její oči ve tmě žlutě světélkovaly.Když se ta věc odemne konečně odvrátila a tiše jako přízrak opět zmizela v houštinách,vydechl jsem úlevou.Té kočce jistě na délku mnoho nescházelo do půl druhého metru,v kohoutku pak měřila alespoň 70 centimetrů!"
Exmoorskou bestii popisuje už stará Britská legenda. Podle ní se jednalo o velkou kočkovitou šelmu s mahagonově černou srstí, stavbou těla podobné pumě a velmi dlouhým, bičovitým ocasem.

Coulportská puma

Coulpourtská puma: V roce 2004 bylo od jezera Long Loch hlášeno několik pozorování tzv.Coulportské pumy. Zvíře mělo podle výpovědi svědků žlutohnědou srst a měřilo asi 120cm v kohoutku. Roku 2009 bylo spatřeno podobné zvíře, které přebíhalo přes koleje poblíž skotského města Helensburgh. Vojenský policista Chris Swallov, který byl v tu chvíli na mostě poblíž trati, šelmu natočil. "To zvíře se nechovalo tak, jak bych čekal u psa. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se dívám na kočku," řekl deníku Daily Mail svědek Swallov. "Slyšel jsem historky o zvířatech jako je tohle, ale dřív jsem jim nevěřil. Když se na to video dívám, myslím, že je nepochybné, že takové zvíře existuje."
Suan Stevens, který pracuje pro organizaci "Velké kočky v Británii" (Big Cat in Britain), je také v existenci Velkých b. koček přesvědčen: "Určitě to není kočka domácí. Mám takovou pracovní teorii, že se jedná o nějakého křížence nebo nový druh kočky. Vzhledem k velikosti okolních objektů má zvíře určitě přez 120cm."

Panamké monstrum

10. října 2009 v 9:56 | Anna
Montaucké monstrum: Roku 2009 bylo v Panamě poblíž města Cerro Azul nalezeno tělo záhadného živočicha. Nepokrývala jej žádná srst, trup byl místě spodní části těla vypouklý a napadné byly také dlouhé a úzké končetiny zakončené hákovitými drápy. Tvor jevil shodné znaky s nedávným nálezem na pláži v blízkosti New Yorku, jež byl nazván tzv. montauckým monstram dle místa spatření. Někteří zoologové vyslovili domněnku, že by se mohlo jednat o lenochoda s vzácnou genetickou poruchou či pouze zvíře zbavené srsti.
Montaucké monstrum zahlédla skupina studentů vylézat z jeskyně a když se přiblížilo, údajně jej usmrtili pomocí holí. Když nejevilo žádné známky života, umístili ho do vodní nádrže. Prý takto jednali ze strachu, nicméně později se vrátili nález zdokumentovat. Fotografie zveřejnila středoamerická televizní stanice Telemtro. Tělo bylo posláno do laboratoře, ani zde jej však nedokázali úspěšně identifikovat. Stalo se tak předmětem obrovského množství spekulací. Policie dokonce prošetřovala, zda se nejedná o zástupce mimozemské civilizace. Objevilo se i tvrzení, že bylo zvíře přenašečem neznámého viru, taktéž tato možnost byla však odbornou veřejností zamítnuta.
Tento snímek uveřejnila středoamerická televizní stanice Telemetro.

Gigantičtí hadi

7. října 2009 v 18:33 | Anna

Gigantičtí hadi


"Pokoušel se uniknout a přitom se celý svíjel, ale my jsme ho dohnali a dorazili. Teprve když jsme prošli kolem celého jeho těla, uvědomili jsme si, jak je obrovský, jako by vůbec neměl konec. Mne nejvíce ohromila jeho hlava, trojúhelník asi 60 krát 50 centimetrů velký. Neměli jsme nic na měření, a tak jeden z nás vzal kus provázku a podržel jej mezi prsty rozpažené ruky a protějším ramenem, aby odměřil jeden metr. Přeměřili jsme hada několikrát a pokaždé nám vyšlo 24 nebo 25 délek odměřeného provázku. Had tedy musel být skoro 23 metrů dlouhý!"
Serge Bonacause (francouzský cestovatel) Řeka Araguaya - Brazílie

Nejdelší had, jehož existenci se podařilo doložit, byla krajta mřížkovaná. Měřila neuvěřitelných 14, 85 metrů a vážila 441 kilogramů. V roce 2003 jí přivezl obchodník s hady Iman Darmanto na ostrov Jáva. Získal jí o několik měsíců dříve na Sumatře od kmene Kubu, jímž byla uctívána jako božstvo. Existují ale i záznamy o hadech o daleko větších rozměrech. Potvrzený je jediný:

-Délka: 13-14m
-Váha: 1,1t
-Tloušťka: Až 90cm
-Kdy žil: před 60 mil.lety
-Kde byl nalezen: uhelný důl,jihoamerická Kolumbie
-Kdy byl popsán: roku 2009
-Potrava: Krokodýli,želvy
-Zajímavosti: Délka T-rexe


Titanoboa cerrejonensis
(obrovský škrtiš z Cerrejónu): Tento název patří gigantickému hadu, který žil před 58-60 miliony let. S jeho úctyhodnou váhou 1140 kilogramů a délkou kolem třinácti metrů tak překonal veškeré dosavadní rekordy v říši plazů. Místem výskytu byla dnešní jihoamerická Kolumbie, kterou v jeho éře tvořili převážně rozsáhlé mokřiny a pralesy. Pravděpodobně se živil velkými rybami, krokodýli a obrovskými želvami. Jeho lovecká taktika spočívala v překvapení kořisti a jejím následném uškrcení. Většinou útočil z vody. Svou kořist nejspíše trávil ukrytý v podvodních jeskyních a nebo pralesní vegetaci, kde byl v bezpečí před zraky ostatních predátorů. Velkou konkurencí mu byl např krokodýl sarcosuch. Z nálezů v Kolumbii je patrné,že tento had žil v době Paleocénu.


Zmínky o obrovských hadech můžeme najít např. v severské mytologii (Midgardsormr) nebo buddhystických spisech (Nága). Další záznam pochází z devatenáctého století, kdy Peruánští misionáři zaznamenali zprávu o gigantickém černém "slimáku" jménem sachamana/ minhacao, což v překladu znamená "matka džungle". Jeho původ byl však sporný a existuje pravděpodobnost, že se jednalo o hada i navzdory velmi bizardnímu popisu.T uto doměnku potvrdil i policista Jorge Chávez, který spatřil sachamana z vrtulníku.
V okolý řeky Rajang na Borneu se z vrtulníku podařilo vyfotografovat záhadného tvora dlouhého kolem třiceti metrů. Jednalo se o gigantického hada, jehož čelisti byli nebývale protaženy do délky atipické pro tento živočišný druh. Podle charakteristyckých znaků se zřejmě jednalo o obrovského hroznýše. Jeho kůže měla načernalý odstín a hlava se podobala dračí. Domorodí obyvatele tvora nazývají Nabau a mají z něj panickou hrůzu. Odborná veřejnost snímek označila za podvrh, přesto některé Asijské denníky poukázaly na fakt, že byl nedávno v Kolumbii objeven obrovský had Titanoboa cerrejonensis, který se pozorovanému objektu nápadně podobal. Jeho rozměry však byly o poznání menší - i navzdory tomu,že se jednalo o největšího dosud objeveného hada. (z článku Hadovité obludy) Zde přikládám onu fotografii:
A druhou, která byla pořízena krátce po té první:

Podle některých výpovědí měří Nabau až 100m, ale jiné realističtěji poukazují na ,,pouhých" třicet.

Doporučené odkazy:


Tyto mteriály byly použity při přednášce a shledány jako kvalitní.

Serpent

5. října 2009 v 16:29 | Anna
Mořský had (Sea serpent): Mořští hadi se často objevují v mytologii přímořských národů. Modernizovaný svět těmto pověstem příliš nevěří. Přesto už byly několikrát nalezeny materiální důkazy, které tuto legendu spíše potvrzovaly. Jednalo se například o vyplavené zbytky těl hadovitých živočichů dlouhých úctyhodných třicet metrů! Také nálezy v žaludcích dravých vorvaňů nasvědčují tomu, že legenda není legenda...

Mořský had ale (do jisté míry) prokazatelně existuje. Mezi hady schopné podmořského života patří např. vodnář peronův, užovka páskovaná či vlnožil polský. Tito hadi dorůstají délky několik desítek centimetrů. Proč by však nemohl existovat druh větších rozměrů? Zrovna tak jsou hlubiny prozkoumané pouze z necelého procenta. Není čas na to, abychom existenci tohoto živočicha připustili? Významná svědectví podali mnozí námořníci. Zde najdete jedno znich:
Kapitán Ditwel: Popsal svůj nález jako 30 metrů dlouhého tvora s hadovitým tělem zakončeným bičovitým ocasem. Hlava připomínala žraločí. Zprvu si myslel, že jde o velrybu. Když však jeho muži mořského hada po dlouhém boji vytáhli na palubu ,zjistili, že nic takového nikdy neviděli. Kapitán přikázal tělo zpracovat stejně jako velrybu, pod kůží však nenašli žádný tuk. Zachovalou hlavu předali lodi, která plula kolem, aby jí doručila první akademii věd na pevnině, kterou potká. Později se ale ztratia. Jeden z mužů na Ditweově lodi dostal příkaz zhotovit nákres zvířete. Jeho počítačovou rekonstrukci najdete nad článkem.
Zajímavé je, že pozorování tohoto tvora byla vždy hromadná. Ke skolonu středověku bylo pojmenováno "mořský had" téměř vše, co se klouzavě pohybovalo ve vodě a nikdo to nedokázal přesně identifikovat, proto pravděpodobně zvířat označených tímto přízviskem bude více druhů. A co by tedy mohl být? Jedna teorie hovoří o dosud nepopsaném druhu úhoře. Ten se vyskytuje ve vodách jak slaných, tak i sladkých, což by vysvětlovalo spatření mořského hada v jezeře. Další teorie poukazuje na fakt, že mořští hadi skutečně existují a mohlo by se tedy jednat o jedince větších rozměrů. Skeptici však trvají na tom, že podnapilý námořníci buď nebyli při smyslech, chtěli pouze zaujmout posluchače nebo si jen přikrášlili opravdu žijící plazy. Existují ale také pozorování velice důvěrná, kdy zvíře spatřil vysoce vzdělaný pracovník přírodovědecké univerzity.
Takto bývá mořsý had nejčastěji popisován. Existují ale i tvrzení o vzhledu daleko absurdnější.

Toto mýtické zvíře hraje též důležitou roli v starověkém umění. Často bývalo vyobrazováno na mozaikách, čelních lodí, malbách nebo kožených deskách knih. Vedle mořské panny byl oblíbených námětem lodních dřevořezbářů. Bible ho spojovala s ďáblem a ztělesněním zla stejně jako jeho příbuzného, evropského draka. Byl také symbolem neznáma a moci. Námořnické mapy z patnáctého století jsou plné podobných nestvůr a v současnosti slouží kryptozoologům ke zmapování tehdejších pozorování.
Na malbách nejčastěji hadovité tělo vystupuje nad hladinou ve výši až osmdesáti stop (2,5m). Zakončení trupu o průměru 0,5-2m tvoří úzký ocas. Vypjaté hrudi dominuje koňská, dračí nebo hadí hlava posazená na protáhlém krku. Z tlamy vyčnívá hadí jazyk a špičáky. Často jsou vyobrazeny také plazí oči rudé barvy, která značí krveprolití a zlou magii.
Kosterní pozůstatky některých dinosaurů gigantického hada nápadně připomínaly. Mohly to být ony,k do stál za zrozením největší legendy v dějinách přímořské mytologie? Nebo to, čemu hleděli námořnci do ,,žhnocích očí" byl pouhý přízrak? Ztělesnění lidských obav či jiných pocitů?



"Ti,jenž se plaví podél pobřeží Norska za obchodem čí rybolovem, vyprávějí ohromující příběhy o hadech strašlivé velikosti, 30 metrů dlouhých. Za noci tento had opoustí své doupě a krmí se telaty, jehňaty a prasaty a nebo se vydává na moře, kde požírá medůzy, kraby a jiné podmořské tvory. Ze zad mu visí metr dlouhé chlupy, má ostré, černé šupiny a ohnivě zářící oči. Dokáže se vztyčit z vody jako sloup, útočí na plavidla a polyká lidi."
Dějiny severského lidu - Olanus Magnus (Wikpedia)
 
 

Reklama