Duben 2010

Bennu

29. dubna 2010 v 21:30 | Anna |  Kryptozoologie
Bennu je pták egyptské mytologie. Hraje zde roli "sebestovořitele" a je spojován s dvěmi zásadními událostmi: stvořením Slunečního boha a prvního kusu pevniny.
Zpravidla bývá zobrazován jako šedivá volvka se sokolí hlavou, jednotlivé představy se však liší. Ve Střední říši měl Bennu dokonce podubu kolibříka. Je také možné, že se stal předlohou pro pozdějšího mýtického ptáka fénixe.

Legenda o ptáku Bennu se zrodila ve starověkém městš Iunu v Egyptě. Odtud se rychle šířila po celé zemi a brzy se stala neodmyslitelnou součástní jejího folklóru. Takto o něm například hovoří Texty pyramid: "Bůh se vynořil z praoceánu Nun v podobě benua a s křikem, jímž prolomil ticho a tmu dosavadního nebytí, usedl na objevivší se prvotní zemi v podobě pahorku benben."

Krom toho Bennu symbolizuje výhod slunce, obnovu a koloběh různých, opakujících se událostní (kupř. záplav, kdy se pravidelně Nil vyléval z břehů). 

Pták Bennu (foto: Wikipedia.org)

Ostrovní legendy

26. dubna 2010 v 13:00 | Anna

Červená kočka

Červená "kočka": Na ostrově Borneo zachytila automatická kamera na snímky záhadné zvíře o velikosti kočky. Připomínalo lemura či vačnatce a disponovalo dlouhým ostrstěným ocasem. Jeho kožich byl zbarven v červeném tónu, fotografie však zabírala pouze část obličeje skrytého v hustém listí. Ostaní snímky ukazovaly zvíře zedazu. Ani po té, co je vědci předložili domorodcům, se nepozařilo zvíře identifikovat. "Má správnou velikost masožravého dravce, svědčí o tom i skrytý způsob života, obezřetné chování a evidentní vzácnost," řekl tisku Sam Turvey z britské Zoologické společnosti. Citoval ho časopis Nature, který objev zveřejnil jako první. "Musíme počkat na fotografii hlavy z profilu," dodal Turvey. Tvar čelisti totiž představuje důležité vodítko, podle nějž se určuje druhové zařazení.
Šelma žije v nepřístupné pralesní lokalitě a po většinu dne se zdržuje ve větvích stromů. Pravděpodobně se živí opicemi a menšími ptáky. Na zem sestupuje jen vyjimečně. Je nočním lovcem, pro lidi však nepředstavuje žádné nebezpečí.

Obrovití draci

Domorodci z Filipín už dlouhá léta poukazují na existenci obrovského šupinatého draka, který se skrývá v džungli. V legnendách zmiňovaného tvora vědecká expedice skutečně nelézla na jednom z ostrovů severních Filipín, zvaném  Luzon. Kvůli odlesňování půdy se již nemohl onen "drak" skrývat v pralese a přesunul se blíž k lidským obydlím, tedy do přímé blízkosti vědců. Ti identifikovali zvíře jako nový druh varana, kterého v zápětí pokřtili Varanus bitatawa. Podle studie jde o dvoumetrového, pestře zbarveného plaza, který se živí ovocem. Je adaptován na lesní prostředí a mimo něj se vyskytuje pouze vzácně.

Varan objevený na Filipínách.
Vědci se radují z nalezení nového druhu varana.
Varanus bitatawa. Foto: Novinky.cz

Obří hmyz

25. dubna 2010 v 18:18 | Anna |  Kryptozoologie
V poslední době je stále populárnější otázka obrovitého hmyzu, který planetu obýval v období  dávno minulém. Šlo o například gigantické stonožky, nechyběli však také zástupci členovců jako dvoumetroví štíři. Prostoupily tyto kapitální kolosy z Karbonu pomyslnou branou času, aby mohly hledět tváří v tvář člověku?
Pokud se Vám zdá tato úvaha nepravděpodobná, věřte, že s největší pravděpodobností zcela neopodstatněně. Popisy pravěkých monster jsou totiž v přesném souladu se svědectvím pralesních domorodců.

Jedním ze "strašáků" tamnějších legend je mravenec velký (Formicidus giganticus). Toto zvíře o délce až 1,5 m děsí nejen neposlušné děti, ale i dospělé lovce. Podle nich jsou tito tvorové schopni těsné spolupráce. Tak jako ostatní mravenci se podrobují nadvládě královny. Združují se do obrovských kolonií, které sídlí na kmenech stromů, občas ale dochází k masivním migracím, při kterých ničí tento hmyz vše, co mu stojí v cestě. Jde o všežravce, kteří jsou vyzbrojeni silnými kusadly. Těmi dokáží rozdrtit kámen v prach. Zajímavou okolností je i to, že běžní mravenci unesou dvojnásobek své vlastní váhy, tento druh by tak byl schopný uzdvihnout tunovou cisternu. A vrátíme-li se k poslední větě prvního odtavce, má doslovnou platnost - tento obří mravenec by vzheldem ke své výšce skutečně byl schopen hledět dospělému člověku do očí. 
 Ještě o něco větším hmyzím predátorem je africká kudlanka obrovská (Mantis Giganticus). Jde o solidárně žijícího tvora, který představuje pro ostaní tvory nesmírné nebezpečí. Měří přibližně půl druhého metru a stejně jako ostaní kudlanky se živí masem. Obvykle loví tapýry či jaguáry, které usmrcuje jedem obsaženým ve slinách. Ten je údajně schopen zabít i koně. Při lovu se důkladně maskuje pomocí proměnlivého zbarvení a na kořist čeká v nehybné strnulosti zakrytá listím.
Když G. J. Blunkett putoval po horním toku Zambezi, podařilo se mu podobnou kudlanku zastřelit. Tato událost se odehrála ještě ve válečné době. Když ale čas kolonií odezněl, začalo docházet k neregulované těžbě dřeva a na základě toho i výraznému snížení hmyzí populace.

V nedávné době byl v pralesích Bornea objeven nový druh strašilky, který měřil cca půl metru. Vědci jej nazvali Phobaeticus chani a připsali mu prvenství v žebříčku nejzajímavějších objevů jejich tříleté expedice. Tento obří hmyz se výborně maskuje a navíc se schovává v korunách stromů. Blízce připomíná větvičku a z dálky je téměř neviditelný.
Vedoucí vědeckého týmu, Adam Tomasek, učinil toto veřejné prohlášení: "Jak ukázaly uplynulé tři roky nezávislého vědeckého zkoumání, v srdci Bornea jsou stále nové formy života k objevování. Pokud bude tato nenahraditelná část deštného pralesa uchována pro naše děti, je velmi slibné, že bude ještě několik dalších generací vědců nacházet nové druhy. Diverzita této úžasné oblasti jen zdůrazňuje důležitost slibu Bruneje, Indonésie a Malajsie tuto oblast chránit." 

Obří strašilka připomíná větvičku

Obří strašilka měří bez tykadel 35 cm., s nimi dokonce půl metru. Foto: Novinky.cz

Doporučené odkazy:

Obří pavouci - zde
Hmyzí monstra - zde
Strašilka na Novinkách.cz - zde  
Jiný článek o mravenci velkém - zde
Jiný článek o kudlance obrovské - zde
Mnohé informace pochází z této stránky.

Kraken

24. dubna 2010 v 15:31 | Anna |  Kryptozoologie

Kraken ("hafgufa" - "lyngbakr"): Kraken je jedním z nejzáhadnějších zvířat severské mytologie, figuruje však v pověstech všech přímořských národů. Někdy je jeho jméno dokonce spojováno s bájnou Atlantidou, jíž chránil a kde byl údajně stvořen. V tomto bodě se však údaje rozchází; některé tvrdí, že jde o obrovitou hlubinnou loď, podle jiných se jedná o božskou bytost či nestvůrného živočicha.

I poslední teorie však není zcela jednoznačná. Pokud by byl Kraken zvířetem, vyvstává otázka, jakým. Na scéně se stále častěji objevuje všeobecně uznávaná verze o obří krakatici, ke slovu se však hlásí i zastánci názoru, podle nějž jde o chobotnici. Pochyby ještě rozvířila skutečnost, že na prvních kresbách se tvor podobá velrybě či dokonce krabovi. Ony pověstné malby jej zachycují ve vyrovnaném velikostním poměru k menšímu ostrovu, s protáhlým trupem a mnoha chapadly s obřími přísavkami. Ačkoliv v té době již byly některé druhy hlavonožců dobře známy, Kraken představoval cosi zcela nového. Mezi námořníky budilo jeho jméno posvátnou úctu, protože ho považovali za pána jejich životů. Zvíře totiž bylo velice bezpečené. Dokázalo stáhnout lodě pod hladinu, což mu nečinilo sebemenší potíže. Vždy, když se vynořilo, ho doprovázel smrtnonosný vodní vír. Jeho přítomnost však také znamenala úspěch v rybolovu. Mezi námořníky a rybáři se ujal pojem "rybařiti nad krakenem", tj. rybařiti v jeho blízkosti, což mělo zdárný účinek.
Pobřeží Norska a Islandu bylo nebezpečnou oblastí. Foto: Wkipedia.org

Předmětem dohadů je také Krakenova souvislost se zmatky ve starých mapách. Jak již bylo zmíněno, jeho velikost je úměrná rozměrům ostrovní pevniny. Některé mapy prý zachycují obřího hlavonožce v domění, že jde o kusy půdy. Ty totiž mizí a znovu se objevují v nepravidelných časových intervalech. Jiné vysvětlení tohoto faktu však hovoří o tom, že scénu mají na svědomí výbuchy podmořských sopek v okolí Islandu, kde Kraken podle legendy přebývá.

Otázkou existence tohoto mořského kolosu se zabýval i bergenský biskup Erik Pontoppidan. Podle něj moře vyvrhlo ostatky jednoho mladého Krakena poblíž oblasti Alstahaung. Těm však nebyl přikládán nějaký zvláštní význam a tehdější věda na ně rychle zapoměla.
Dalším nadšencem Krakena byl francouzský přírodovědec Pierre Denys de Montfort. Podle pozorování tohoto hlavonožce ho rodzdělil na dva druhy; kraken octopus a colossal octopus. První z nich byl hojně spatřován norskými námořníky, druhý se vyskytoval především u pobřeží africké Angoly a byl o mnoho větší. Pontoppidanův výzkum však nejpíše nehovořil přímo o bájném krakenu, ale později objevené krakatici. Ty jsou sice o něco menší než kraken, i tak však dosahují délky i dvaceti metrů*. Celou krakatici se nikdy vědcům nalézt nepodařila, vyplavená chapadla měla rozměry i 5,5 m. a o mnoho více.

*nepodložené údaje

Velikost kandidátů:


- Krab: největším druhem je velekrab japonský (4 m.)
- Krakatice obrovská: dosahuje i 18ti metrů (včetně chapadel)
- Chobotnice pobřežní: kolem 3 m. (všetně chapadel)
- Kalamár Hamiltonův: cca 14 m. na délku


Kalmar Hamiltonův v porovnání s člověkem
Kalamár Halitonův (foto: Wikipeda)

Záhadné čínské cibetky

6. dubna 2010 v 17:59 | Anna |  Kryptozoologie

Holý Yetti

Holý Yetti:  Středočínští venkované již delší dobu upozorňují na tamější výskyt šelmy, které přezdívají "Holý Yetti". Na zákaldě těchto popalašných zpráv, pocházejících ze sečuánské provincie, se oblast vypravili prozkoumat místní lovci. Záhadné zvíře se jim podařilo polapit.

Vědci stvoření nedokáží zařadit k žádnému známému druhu. S možným řešením však přišel jeden z lovců, p. Lu Chin. "Místní legenda říká, že v okolí lesů existuje medvěd, který dříve býval mužem. Někteří lidé si myslí, že to je právě on, koho jsme chytili," vysvětlil tisku. 
Věda se však proti tomuto tvrzení odvolává. Nyní plánuje zvíře poslat do Pekingu na další výzkumy. Ty ho mají přesně identifikovat na základě DNA. 
Existuje ale ještě jedno možné řešení. Řada lidí se přiklání k názoru, že jde pouze o tvora, který trpí prašivinou. Díky ní ztratil veškerou srst.
"Vypadá trochu jako medvěd, ale bez kožichu. Navíc má ocas podobný klokanímu. Také zvuky, které vydává, se nepodobají medvědovi. Má hlas spíš jako kočka, v jednom kuse kvílel. Možná se snažil přivolat někoho ze své rodiny, ale není ani vyloučené, že je posledním exemplářem svého druhu," řekl Čchin Lu.

Někteří lidé si myslí, že by mohlo jít o obyčejné zvíře s prašivinou.

Bezsrstý medvěd?

Že se jedná o šelmu je zcela evidentní. Lidé, kteří zvíře zahlédli pouze z dálky, se původně domnívali, že jde o medvěda; teorie není nelogická. Na tuto možnost upozornil také sever Daily Telegraph.
Příznivcům této teorie do karet nahrává i fakt, že nedávno se v okolí lidských sídel toulala bezsrtá medvědice. Ta se stala senzací pro celý svět. Díky ztrátě kožichu, který jí scházel při nízkých teplotách, byla odcyhcena a přemístěna do německé ZOO v Lipsku. Zde se jí dostalo mnoha vyšetření, ale příčinu záhadného onemocnění se nikomu odhalit nepodařilo. Lékaři došli pouze k závěru, že svou roli mohl sehrát stres. Zvíře pochází z Jižní Ameriky a v zajetí viditelně strádá.
Mědvědice Dolores není však úplným fenoménem - v jiných zoologických zahrádách k podobnému onemocnění již nekolikrát došlo. Jednalo se o tyto případy.

medvěd Dolores ztratil kožich

Čchaj

Čchaj (hladová šelma): Se záhadnými nálezy v Číně jako by se poslední dobou roztrhl pytel. Od objevu tzv. "holého yettiho" neuplynulo ani několik měsíců a místní úřady opět hlásí úspěšný odchyt další šelmy, jejíž původ nikdo nedokáže vysvětlit...

Velikost zířete zhruba odpovídá lišce, navíc má dlouhý kočičí ocas. Testy DNA však v tomto směru vyloučily druhovou příslušnost, ačkoli jde o příbuznou cibetkovitých. Jedná se tedy o zcela nový druh. Chycený jedinec je ženského pohlaví, měří přibližně metr a váží cca 30 kilogramů. Jeho srst má lehce rezivý odstín, čumák je zbarven nápadnou růžovou a oči, podobné korálkům, disponují světločervenou barvou.

Výzkumy nepřetržitě probíhají již od května tohoto roku, zatím se však vědcům podařilo dojít pouze k závěru, že populární Čchaj se nejvíce podobná odvíječi skvrnitému - cibetce. V současné době šelmu lze nalézt v zoologické zahradě ve městě I'Čchuan v provincii Ťiang-si.

Dosud neznámý zvířecí druh se nejvíce podobá cibetce.
Galerie (foto: Profimedia.cz):
Zvíře váží třicet kilogramů a měří jeden metr.
Šelma byla nalezena v Číně, kde je i nyní k vidění.
Plaché zvíře se nyní nachází v zoologické zahradě, kde si jej může prohlédnout veřejnost. Na přítomnosti lidí však evidentně zvyklé není.
Narůžovělý čumák i oči zaujmou na první pohled.


Doporučené odkazy:

Tn.cz (zdroj 1. fotografie)
Lidovky.cz (zdroj 2. fotografie) 
Novinky.cz (zdroj informací)

Zajímavosti:

- Na scéně se objevily také dohady, že se jde o ženetku tečkovanou
- Zvíře je nápadně podobné mýtické(?) mexické Chupacabře 

Sloní pták

2. dubna 2010 v 13:35 | Anna |  Kryptozoologie

Sloní pták

 Takto popsal anglický spisovatel  H.G.Wells jednu z madagascarských legend:
"Měřil až po zobák asi tak čtyři metry, velkou širokou hlavu měl jako motyku, s párem ohromných hnědých očí se žlutými obroučkami, blízko u sebe, tak jako lidi - ne jedno z dohledu druhého, jako to má třeba slepice. Peří měl jemné, ne tak na půl žerdi jako pštrosi - barvou a charakterem opeření se spíše podobal kasuárovi. Začal na mne ježit hřebínek, nafukoval se
na mě... a pak mě kopl. Chutnalo to jak od formanské kobyly. Když jsem se zvedl a viděl, že ještě není u konce, práskl jsem do bot, ruce křížem přes oči. Jenže on na těch svých neohrabaných pařátech běžel jako dostihový klusák, bez ustání do mě bušil kopanci jak perlíkem a tou svou motyčkovitou hlavou mě kloval do týlu. Pustil jsem se k laguně a ponořil jsem se až po krk. Zastavil se u vody, jelikož si nohy máčel k smrti nerad a začal skřehotat jako páv, jenže ještě o poznání skřípavěji. A pavím krokem začal také měřit břeh, sem a tam."
Šlo sice o smyšlenovou příhodu jeho knižního hrdiny, měla však reálný základ v pověstech zdejších domorodců. Na Madagascaru se podle jejich vyprávění vyskytuje gigantický "sloní pták". Ačkoliv je tato legenda často odmítána vědci jako pouhá báchorka, spousta faktů svědčí v její pravdivost. Nejpádnější obhajoba existence "sloního ptáka" je, že tento ostrov skutečně kdysi obýval tvor jemu velmi podobný. Vzhledem prý připomíná orla, je však mnohonásobně větší.
Foto - zdroj: zde

Fakta hovoří jasně: před 300 lety byl tento pták součástí tamní megefauny a zaujímal důležité místo v potravním řetězci. Živil se především prapředky koní, člověku však nebezpečný nebyl. Naopak se často stával jeho kořistí, neboť byl neuvěřitelně pomalý a těžkopádný. Nemohl létat a jedinou možnost pohybu pro něj představovala chůze. Proto měl dobře vyvinuté končetiny. Jeho zbarvení se pohybovalo spíše v tmavších barevných odstínech modré a špičky křídel byly rezavé až žluté. Vážil asi 500 kilogramů.

Ostrov obýval  asi 60 milionů let, v 17. století jej však vyhubili francouzští kolonisté. To alespoň předpokládají vědci, podle domorodců však Sloní pták na jejich jídelníčku figuroval ještě před pouhými sty lety. 

Vejce

Vejce tohoto ptáka vždy nasytilo celou vesnici, neboť jeho obsah činil něco okolo 10 litrů (stejně jako dohromady 80 slepičích vajec). Zároveň bylo 160x větší než vejce kura domácího (měřilo cca tři čtvrtě metru). Vědci získali z vajec neporušenou DNA a nyní se rozjíždí projekt na znovuoživení tohoto vyhynulého ptáka. Jak podotýká bioložka Charlotte Oskam z australské Murdochovy univerzity, "vejce jsou nedotčené zdroje genetické informace, které se dají nalézt po celém světě." Vzorek je starý téměř 19 000 let.
S vejci tohoto ptačího giganta se v současnosti čile obchoduje. Na afrických trzích jsou k dostání kousky skořápky či dokonce celá vejce. Mnozí biologové však kupce varují, že se v některých případech jedná o podvrhy.

Galerie:


Ve starých arabských pohádkách "Sindibádova dobrodružství" (zdroj: zde)
Foto - zdroj: Tn.cz
Zzdroj zde

Tn.cz - Sloní pták
I. Mackrle - Sloní pták

Lidožraví orli

2. dubna 2010 v 12:58 | Anna |  Kryptozoologie

Lidožraví orli


Domorodci z Madagascaru si už léta vypráví o gigantickém "Ptáku Ruh", kerý je prý schopen odnést a pozřít slona. Jeho taktika lovu je velice důmyslná; na kořist se snese z výšky, uchopí ji do mohutných spárů a vzlétne. Když se nachází dostatečně vysoko, povolí stisk a oběť se zabije prudkým pádem. Na stejném principu loví i dnešní orli. Takto si poradí např. s ježky, jejihž "brnění" se při pádu roztříští o zem a pták je tak může v klidu pozřít.
Tento tvor je také orlu velmi podobný, třebaže zároveň nese anatomické rysy supa. Často bývá zobrazen jak pták s pestrobarevným peřím, holou hlavou a mohutným zobanem. 

 Jiný obrovitý orel, nazývaný Thunderbird (hromový pták), byl pozorován na západě Kanady a Aliašky, na výhodě USA a v Německu. Obývaná lokalita je tedy rozšířená na dva klimaticky odlišné kontinenty, což je přinejmenším podivná okolnost. Pták obýval rozsáhlé jeskynní komplexy, které byly jen velice těžko přístupné. Největší z osídlených míst, které se podařilo nalézt v severním Illinois, mělo přibližně 10 metrů a ze spodu zely na kemenitém povrchu záhadné díry. Země v okolí byla poseta lidskými kostmi.
V roce 1972 došlo dokonce k útoku na člověka. Orel s pětimetrovým rozpětím křídel připlachtil k Petrru Swedleymu a z hora ho uchopil. Než ale stačil opět vzlétnout, všiml si psa, který Petera doprovázel. S vidinou snažší kořisti odnesl tedy ono zvíře. Zanedlouho poté zmizela z nedaleké farmy desetiletá dívka. Ve sněhu zůstaly stopy po zápase, ke kterému zde došlo. Podle všeho dítě bojovalo s o mnoho silnějším soupeřem, který ho přemohl a odletěl s ním. O dívce už nikdy nikdo neslyšel.  


Obří pták ze "Sindibádových dobrodružství". Zdroj obrázku

Big Bird, neboli Velký pták je čas od času pozorován v blízkosti lidských sídel ve Střední Americe. Podle svědectví má veliké rudé oči, posazené v sivém obličeji. Z hrdla mu vychází hlasité skřehotavé zvuky, při kterých tuhne krev v žilách. Z hlavy, která není porostlá peřím, vyčnívá třinácticentimetrový zoban.
První pozorování pochází z roku 1976 a došlo k němu v blízkosti Rio Grande v Mexiku. Z obřího ptáka se brzy stala místní atrakce, která sem přilákala stovky zvědavých turistů. Naopak zdejší obyvatelé z výskytu Big Birda ani zdaleka ndšeni nebyli. Neustále je stííhal strach z napadení a někteří se dokonce ocitli v přímém ohrožení života. Jedním z nich je napřiklad Armando Girmaldo, na kterého se pták zaútočil přímo v jeho zahradě v Raymondville. Údajně se mu však podařilo zvíře zaplašit prudkými pohyby. To dosvědčili i Girmaldovi sousedé, kteří muže našli, jak prudce škube rukama a přitom má potrhané oblečení.
O tom, do jak těsné blízkosti se tento orel přiblíží k člověku, se přesvědčil také Tom Waldon. Ten v okolí svého domu v Harlingenu osmispalcové ptačí šlápoty o hloubce téměř jednoho palce.
Z rozmezí téhož roku bylo hlášeno ještě několim svědectví. 1. ledna dvě děti, Tracey Lawson a Jackie Davies, údajně spatřily Big Birda přibližně ze stometrové vzálenosti. Místní tří učitelé zase vypověděli, že se s ptákem setkali 24. února dokonce ve městě. K disposici je vědcům také svědectví od Alverica Guajarda: "Byl jsem hrozně vystrašený. Mělo to křídla jako pták, ale pták to nebyl. To nebylo zvíře z tohoto světa. Ta křídla byla obrovská, ale dokud jsem ho pozoroval, tak nevzlétl. Oči měl velké jako stříbrňák a jeho kožnatý zobák byl tři nebo čtyři stopy dlouhý. Vydal nesnesitelný řev, ale zobák se neotevřel. Jenom se mu vlnilo hrdlo."

Na těchto stránkách najdete také samostatně zpracováný článek o Te Hokioi

Argentavis

Argentavis magnificen - největší objevený pták, který byl schopný letu. Měl sedmimetrové rozpětí křídel a vážil asi 70 kilogramů. Podobal se krkavci. Pro své rozměry měl značné potíže při vzletu a pokaždé musel "seskočit" z propasti, aby po křídla nabral dostatečné množství vzduchu. Přesto nění tím největším, co kdy brázdilo vzdušné prostory - někteří ptakoještěři dorůstali podstatně větších rozměrů.