Březen 2010

Hromové zvíře

27. března 2010 v 14:00 | Anna |  Kryptozoologie
Hromové zvíře: Podle indiánských legend šlo o obrovité koně, jež na každém kroku doprovázel zvuk hromu. Indiáni se jich báli a zároveň k nim cítili posvátnou úctu. A měli k tomu jistě dobrý důvod; v oblasti dnešní Montany totiž často nacházeli pozůstatky "Hromových koní" společně s kostmi bizonů-  i když se zde však objevily s mnohaletým rozestupem. To ovšem nemohli Rudí muži vědět a na základě podobných nálezů se mylně domnívali, že ono zvíře napadá bizoní stáda a po tisících je hubí údery svých obrovských kopyt. 
Hromový kůň je spíše spirituální bytostí než hmotným stvořením.
Indiáni věřili, že se na Zemi objevil ještě dávno před lidmi. Jako "božská bytost" sestupoval na zem a sesílal hrom na své odvěkké nepřátele - rovněž nadpřirozené tvory hadího vzezření. Příčinou jejich nekonečného souboje je nyní lokalita dřívějšího výskytu, východní Montana, pustou a holou krajinou bez života.
Apatosaurus, neboli Brontherium (zdroj obrázku)

Pokud se právě usmíváte nad pověrčivostí severoamerických domorodců, možná Vás brzy čeká šok. Podobné zvíře totiž vědecký svět zná pod názvem Brontosaurus. V překladu název znamená "Hromové zvíře" a vznikl podle starých pověstí.
O těch se roku 1878 dozvěděl paleontolog O. C. Marsh, který se vypravil hledat, co je na nich pravdy. Ve svých expedicích byl úspěšný a podařilo se mu nalézt fosílie záhadného tvora. Dosahoval velikosti slona, stavbou těla však připomínal obludného koně. Jeho popis kupodivu přesně korespondoval s podaným svědectvím Indiánů...
Shodovaly se i ty nejmenší detaily. Například velká kopyta, jež měl údajně Hromový kůň na zabíjení bizoních stád, patřila mezi výrazné znaky oné najité kostry. Podle všeho šlo o zbytky lichokopytníka, který obýval Jižní Dakotu a Nebrasku přibližně v době eocénu (ccca před 56 - 34 milióny lety). Nakonec ho však zahubily sopečné výbuchy, ke kterým tehdy docházelo v oblasti Skalistých hor. Indiáni se setkávali s jejich pozůstatky a tak postupně vznikaly legendy o obrovitých koních, které se šířily z generace na generaci.  Snad jenom "hromy", které tyto přízraky doprovázely na jejich nebeských cestách, nemají reálný základ. Brontheria se totiž i navzdory své velikosti pohybovala velice tiše. Jediným hlasitějším zvukem, který vydávala, bylo švihání extrémě tenkého konečku ocasu, lidskému uchu téměř neslyšitelné. 
Zvíře známé z indiánských legend jako "Hromový kůň". K dvoutunovému dlouhokrkému dinosauru má přecejen daleko, i přesto je však spousta znaků shodná.

Použitá literatura: Indiánský časopis Poselství světa v kruhu (článek v něm pochází od autora Vladimíra Sochy). Odtud jsem čerpala veškeré místopisné údaje.

Ikona

21. března 2010 v 16:57 | Anna

annapichnerova.blog.cz


Kryptobotanika

14. března 2010 v 14:26 | Anna |  Kryptobotanika
Kryptobotanika (kryptos = skrytý) je sesterským odvětvím kryptozoologie a zabývá se studiem doposud neznámých rostlin. Proslulá je například výzkumem "obřích masožravých květin", které údajně rostou v brazilské džungli.

Bunyip

13. března 2010 v 13:20 | Anna |  Kryptozoologie
Bunyip (čte se "Buňap" - "šavblozubá kachna"): Svět šokoval v roce 1845 případ, kdy byly nalezeny kosterní pozůstatky neznámého tvora. Šlo o kolenní kloub nezvykle velkých rozměrů. Případu se ujaly místní noviny s názvem Geelong Advertiser, které se s výslechem obrátili na domorodé Aborigi. Od těch se reportérům podařilo získat mnoho legend, které vyprávěly o příšeře "Bunyipovi". Své svědectví domorodci podložili důkazy v podobě rozsáhlých zranění, které měl jeden z nich na své hrudi. Podle něj byly jizvy utrženy při souboji s Bunyipem. Kryptozoologická veřejnost se o zvíře začala zajímat blíže a brzy se jí podařilo zjistit další informace. Světový výzkum tohoto tvora naznačuje, že jde o vejcorodého obojživelníka, který se zdržuje především v rozlehlých močálech v okolí viktoriánského regionu Geelong. (Zde byl nalezen také onen kolenní kloub, který pátrání odstartoval.) Chování Bunyipa je velice agresivní, protože si hlídá své vodní teritorium a zabraňuje domorodcům vstoupit na jeho půdu. V případě, že tak učiní, neváhá je zvíře zabít. Co se týče fyzické stránky, popis se mnohdy rozchází. Základní znaky jsou dlouhé kly, ploutve a koňský ocas. Někdy se uvádí, že tělo je pokrytu krokodýlími šupinami, jindy peřím a nebo dokonce srstí. Obluda má objemné tělo, jehož délku lze odhadnout až na devět metrů. Pozorování domorodců i farmářů se však liší.
Bunyip (foto: Šíp)


Ačkoliv první zmínka se v tisku objevila teprve v nedávné době, legendy existovaly daleko dříve. Nejvíce pozorování Bunyipa je hlášeno v devatenáctém století, kdy šlo o tvora s dlouhou šíjí, pozorovaném zejména v Novém Jižním Walesu. Druhou, hojnější kategorií je zvíře s protáhlým čumákem a psí hlavou (zdroj těchto údajů na konci stránky).
Původ tohoto zvířete je stálým předmětem dohadů. Někteří vědci tvrdí že jde o zvláštní druh lvouna, tedy lachtana hřívnatého (Otaria byronia). Jako každá teorie, i tato má své "mouchy". Nejen, že lvouni rodí mláďata živá (tudíž nekladou vejce), ale všechny známé druhy se na rozdíl od Bunyipa vyskytují pouze ve slané vodě. Naopak shodným údajem je bojovnost a agresivita samců, o kterou dochází při bojích o teritorium. Krom toho se obě zmíněná zvířata vyskytují na území Austrálie.
Jiné, možné řešení představuje pravěký Diprotodon - vačnatec, který je vyjborně adaptován na vodní prostředí. Ačkoliv je obecně rozšířeno mínění, že již dávno tento tvor vyhynul, jeho přežití není zcela vyloučeno. O poznání méně pravděpodobné je tvrzení, že se jedná o obrovského varana.


Bunyip na kresbě od malíře Richarda Svensona.

Odkazy:


Galerie:
Lokalita výskytu (foto:zdroj)
Fotografie Bunyipovy stopy? (foto:zdroj)
"Šavlozubá kachna" na kresbě z deníku Šíp.

P.S.: Omlouvám se za svou momentální nečinnost na těch stránkách. Pokusím se přidávat články častěji.

Afričtí kryptidi

7. března 2010 v 16:07 | Anna |  Kryptozoo-videa
Video s názvem "Cryptids of Africa":


Zdroj: YouTube.com

Griphon

5. března 2010 v 17:21 | Anna |  Kryptozoologie
Griphon (také "Griff") : "Mýtické kryptozoologie" je proslulá především výzkumem draků, bazilišků, jednorožců atd., za což neustále sklízí kritiku ze strany moderní zoologie. Podle ní jde totiž pouze o nesmyslný hon na pohádkové bytosti. A o nic méně důvěryhodná není ani existence známé bestie středoasijského folklóru - Griffa. Nová, odvážná teorie však rozvířila dohady o tom, zda není toto stvoření přeci jenom reálné.
Historička Adrienne Mayorová ze Stanfordské univerzity přišla nedávno se zajímavým názorem. Podle ní není Griff pouhým výplodem fantazie, ale poněkud přikrášleným popisem rohatých dinosaurů. Mongolští bojovníci Skytové, které na podobné kosterní pozůstatky narazily při těžbě zlata v blízkosti pohoří Ťan-šan a Altaj, si totiž jejich původ neuměli vysvětlit. Proto označili vykopávky jako zbytky záhadného tvora, který posléze několik staletí figuroval v nespočtu pověstí a bájí.
Griffové bývají často popisováni jako zvířata se lvím tělem, orlí hlavou a mohutným zobanem. Robustní těla křídových dinosaurů Protoceratopsů vypadla podobně. Jejich stavba se podobala lví a základem pro "orlí zobák" na hlavě Griffa mohl být zašpičatělý kostěný výklenek ohraničující ústní otvor. Když Sktyové putovali po Hedvábných stezkách napříč Mongolskem a Čínou, rozšířili zde své pověsti. V Řecku se zase první zmínky o Griffech objevily roku 675 př.n.l. - tedy v době, kdy Řekové přišli poprvé do styku se Skyty. Teorie tak není zcela nelogická.


Dá se říci, že v ranných dobách byla víra v mýtické bytosti velmi silná. Jinak tomu nebylo ani u Griffů, ke kterým se vztahuje celá řada příhod v cestopisech obchodníků i přírodovědců. Jedním z nich je například dílo Fa Hsiena, jehož vznik je datován do roku 414 n. l. : "V této poušti dlí mnoho zlých duchů a spalujících větrů; ti, kteří se s nimi setkají, zmizí do posledního. Nejsou tu ani ptáci na obloze, ani zvěř na zemi. Rozhlížeje se na všechny strany tak daleko, jak jen může oko dohlédnout v pátrání po stezce, nelze dohlédnout žádného ukazatele vyjma tlejících kostí mrtvých, které lemují cestu." Tento popis se vztahuje k buddhistickým zemím, jež prý osidlují Griffové, žijící v pouštích.
Griffové zaujímají významné místo i v evropské kultuře. Zde se objevují například na erbovních vyobrazeních, jsou ale také inspirací sochařů či malířů. Postupně se Griffové proslavili po celém světě, prostřednictvím skytských legend.


Zajímavosti:

- Podle některých pramenů je možná záměna Griffa s jiným bájným tvorem - ptákem Nohem.
- Popis Griffů se v častokráte rozchází; někdy mívají ptačí křídla, jindy lví pařáty a orlí drápy.