Mantikora

1. listopadu 2009 v 19:23 | Anna |  Kryptozoologie
Mantikora ("lidožrout"): První záznam o této mýtické šelmě pochází již z 4. století př.n.l. Řecký lékař jménem Ctesias zde popisuje hrůzostrašné zvíře s tělem lva, lidskou tváří a jedovým hrotem na konci článkovitého ocasu.
Z temene vybíhá hustá hříva, ohraničující tygří obličej. Přední část hrudi je taktéž porostlá hřívou, která se v některých případech táhne až do slabin. Jindy však zvíře hřívy plně pozbývá a místo toho mu z horní čelisti visí dlouhé šavlovité tesáky. Srst má rudý odstín.
Ačkoli je dnes Mantikora obecně považován za legendu, Aristoteles i Plinius se o něm zmiňovali jako o zvířeti zcela reálném.  Na základě toho se vydali po Mantikorovi pátrat dvě expedice. Vzhledem k nepřístupnému terénu se však doposud nepodařilo zahlédnout víc než několik stop poblíž oblasti Phu-Dong, tedy údajné lokality výskytu.

Sumatránský princ proplouval se sýím doprovodem Malackou nížinou, když tu náhle spatřil na pobřeží velmi podivné zvíře. Vypadalo jako lev, ale barva jeho srsti byla červená. Na prince šelma tak zapůsobila, že na onom místě založil město a nazval je Singapur - Lví město.
(Stará Perská legenda)
O lva se však zaručeně nejednalo, protože ten se v Malacké nížině nikdy nevyskytoval a tygra by dozajista princ poznal ze Sumatry. Co ale zahlédl? Šlo snad o bájnou Mankoru?

Legenda tedy možná měla reálný základ. V několika znacích se popis Mantikory schodoval např. s jeskynním lvem, jehož zbytková populace přežívala ještě v 3. století n.l.
Na Balkánském poloostrově žil ještě v začátcích našeho letopočtu a několik stovek let poté. Stavbou těla byl mnohem mohutnější než dnešní lvi a vyznačoval se i hustou srstí, která měla rudý odstín. Ocas byl zakončen hrotem, z kterého navíc vyčnívaly štětiny hrubých černých chlupů. Ty mohly být základem pro štíří bodec na konci ocasu Mantikory.


Někdy bývá Mantikora vyobrazena s šavlovitými tesáky, které někteří spisovatélé přirovnávali ke "kozím rohům". Nápadně se podobaly špičákům, které měl i šavlozubý lev. Ten však měl dle dostupných zdrojů srst skvrnitou. Pozbýval však hřívy i navzdory tomu, že lva připomínal, což Peršany očividně mátlo. Je tedy možné, že základem pro legendu byla právě tato zvířata.


P.S.: Obrázky pochází od mého nejoblíbenějšího malíře malíře, Heidricha Hardera.
 


Komentáře

1 Lady Nala^^ | 2. listopadu 2009 v 15:06 | Reagovat

Hustý OO Jinak díky že se mě zastáváš :) Jsi dobrá kámoška :))

2 Lara(tvá dobrá kámoška v textové hře) | 2. listopadu 2009 v 18:29 | Reagovat

Mooc hezký.Máš dobrý bloček.Jsi taky dobrá kámoška.

3 Administrativ | E-mail | Web | 2. listopadu 2009 v 18:34 | Reagovat

Děkuji.

4 Vlkouš | Web | 5. listopadu 2009 v 17:25 | Reagovat

jj

5 ... | 11. května 2011 v 20:06 | Reagovat

hele tohle je trochu blbost tak 1.máš tam blbej druh    2. na jednom obrázku má tesáky na druhym ne ....tady někdo moc googluje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama