Listopad 2009

"Vetřelec"

26. listopadu 2009 v 14:02 | Anna |  Kryptozoologie
Vetřelec: Před dvěmi lety na Mexické úřady nahlásil farmář Marao Lopez, že se mu podařilo zabít velmi podivného tvora o velikosti křečka. Tělo bylo zkoumáno v laboratoři a z výsledné diagnózy vyplynulo, že se nejedná o žádný dosud známý živočišný druh. Nebyla zde nalezena žádná DNA, struktura těla se podobala ještěrce, zubní kořeny zcela chyběly a zadní paměťová část mozku dosahovala poměrně velkých rozměrů, což svědčilo o inteligenci tvora. Univerzitní vědci, kteří výzkum prováděli také dodali, že byl schopen vydržet velmi dlouho pod vodou. Toto zjištění těsně koresponduje s podaným svědectvím: Stvoření farmář nalezl chycené v pasti. Vydávalo děsivý, pišťivý zvuk a ze strachu se jej rozhodl zabít. Uvedl,že ho musil velmi dlouho topit (zemřelo až cca po hodině) a to navíc na třikrát. Americký expert na UFO Joshua P. Warren podal zanedlouho od prozkoumání nálezu zprávu o tom, že farmář uhořel ve svém autě pod okrajem vozovky. Podle tisku je zde možná souvislost s tvorem, kterého usmrtil. Někteří svědci hovoří o "pomstě" a dalším záhadném zvířeti, kterému se podařilo uniknout. Tento případ poprvé veřejnosti představil Jamie Maussan, který trvá na tom, že je autentický. Výskyt UFO je z Mexika hlášen hojně. (Ovšem tentokrát nemusí se nutně jednat o mimozemšťana a proto jsem článek umístila na kryptozoologické stránky.)


Video-Montauk monster

24. listopadu 2009 v 12:35 | Anna |  Kryptozoo-videa


NOVĚ : Šlo pouze o lenochoda,a v době,kdy došlo k nálezu na pláži,bylo zvíře už dávno mrtvé.
Video: Tn.cz

Video-velká britská kočka

24. listopadu 2009 v 12:13 | Anna |  Kryptozoo-videa


Toto zvíře, jehož výška byla odhadnuta na 125cm v kohoutku,bylo natočena na jedné z železnic ve Velké Británi.Více naleznete v článku Big cat - ZDE
Video: Tn.cz

Gigantičtí červi

21. listopadu 2009 v 15:19 | Anna |  Kryptozoologie

Lintonský červ


Lintonský červ: Ve dvanáctém století údajně obýval jeskyni na severovýchodní straně Lintonského kopce gigantický červ, který se živil dobytkem, jež se pásl v okolí sluje. Podle legendy jej zahubil místní farmář Sommerville z Laristonu, který netvoru vrazil do tlamy hořící drn obalený smolou a tak mu spálil vnitřnosti. Poté však tělo červa zachvátila posmrtná křeč, v které divoce škubal ocasem. Sommerville nakonec musel zvíře stáhnout z kůže, aby jeho pohyb ustal.

Cornwallský červ


Cornwallský červ: V mořském akváriu na poloostrově Cornwell v Angli cosi působilo přechovávaným rybám tang hrozivá zranění. Zaměstnanci zde údajně spatřili obrovitého červa, kterého následně popsali tisku: dle jejich svědectví šlo o přibližně 120cm dlouhého živočicha tmavohnědé barvy, který měl velmi výrazné, hrozivé čelisti. Tělo pokrývaly po celé délce jedovaté ostny. Noviny označily správu za důvěryhodnou a denník Šíp vyhodnotil pravděpodobnost existence tohoto kryptida na celých 90%. Otázkou však zůstává jak a proč se ocitl tento červ právě v izolovaném akváriu - jednou z možností je, že se v podobě zárodku dostal společně s novými druhy ryb.


Wearský červ

Jedna ze středověkých legend vypráví o sedláku Lambtonovi, který poblíž svého obydlí nelezl malého červa, kterého vypustil do oklí studny. Zvíře však neustále nabývalo na velikosti a do vody v okolí řeky Wear vypouštělo jed. Za sebou zanechávalo slizkou černou stopu. Když sedlák odešel na Křížovou výpravu, opět nabyl na velikosti a po svém návratu jej Lambton nalez v takřka nestvůrných rozměrech. Vytáhl tedy meč a červa zabil.
  



Na toto téma zde můžete nelézt také Článek Tatzelwurm a Článek Olgoj chorchoj.
Zdroje obrázků a někteých informací zde
- doporučený odkaz

Piktské zvíře

21. listopadu 2009 v 10:14 | Anna |  Kryptozoologie
Piktské zvíře (přesně "zvíře Piktů"): Staří Piktové, kteří obývali Skotsko ještě v 10. století n.l., byli mimo jiné proslulí přesnými vyobrazeními zvířat. Z jejich nákresů, zachycených na ozdobných kamenech, tvoří většinu koně, jeleni či dobytek. Zarážející je ale fakt, že Piktové malovali také zvíře, o němž se vědci domnívali, že vyhynulo dřív, než se na Zemi objevili první lidé - a bylo zachyceno se zarážející přesností!
Tzv. Piktské zvíře, jak byl tvor nazván, tvoří neuvěřitelných 40% vyobrazení. Přitom je vyloučeno, aby Piktové mohli tak přesně popsat tvora, kterého by znali pouze z nalezených kosterních pozůstatků. Na kresbě lze rozpoznat živočicha s oválným tělem, čtyřmi ploutvovitými končetinami a podélnou hlavou. Nedílnou součástí obrazu je často i "trn" posazený na horní části hlavy. Podle některých vědců by se mohlo jednat o náznak dýchacího otvoru. Tomu, že tvor musil vyplout k hladině, aby se nadechl, nasvědčuje i zvláštní zalomení hlavy.

Podle jedné z teorií bylo Piktské zvíře pliosaurem - dravým veleještěrem, který obýval ledové vody světových oceánů ještě pře 170 milióny lety. Popis se často shoduje, protiargumentem však je, že pliosauři vyhynuli dávno předtím, než Piktové Soktsko osídlili. Další hypotézu představuje poněkud zkreslené vyobrazení delfína, s nímž však má Piktské zvíře jediný společný znak: protáhlé čelisti. Tato skotská příšra pozbývá také hřbetní ploutve. Doměnku, že se může jednat jen o místní legendu, přirovnatelnou k drakům, vyvrátily až přespříliš časté zobrazení. O Piktech je navíc známo, že malovali hlavně zvířata reálná. Nejpravděpodobnější je tedy možnost, že šlo vskutku o pliosaura (nejblíže mají kresby k druhu Peloneustes philarchus.) Významnou roli zde hraje i fakt, že na britských ostrovech, odkud je hlášen výskyt Piktského zvířete, se skutečně pliosauři vyskytovali. Obývali pobřeží a zátoky, kde se rozmnožovali. Poblíž se dokonce nachází významné naleziště jejich fosílií.

Citace časopisu 21.století: "Co když tento tvor u britských břehů jako reliktní živočich a po ústupu ledovce se vrátil do Skotských jezer?"
Tam by mohl setrvat dodnes a vysvětlit tak původ mnoha starých legend či pozorování a podivuhodné nálezy. Např. nedávno se na pobřeží ostarova Sacalin našlo tělo neznámého živočicha, které anatomicky odpovídalo pliosauru,- Sacilinská příšera.


Storstjoojuret

16. listopadu 2009 v 16:20 | Anna |  Kryptozoologie
Stortsjoojuret: V švédském jezeře Stor Sjön prý žije hadovitá obluda, kterou místní obyvatele nazývají "Storstjoojuret". Podle dostupných údajů se jedná o velmi dlouhého tvora se psí hlavou a ploutvemi po celém těle, který žije v temných hlubinách jezera a vyznačuje se i velkým hlukem, který způsobuje. První zmínka pochází již z roku 1675 a od té doby bylo nahlášeno více než 500 dalších pozorování.

V nedávné době se dokonce podařilo pořídit údajný kamerní záznam,který podle některých vědců existenci příšery příjmo potvrzuje. Proti tomuto tvrzení se však staví nemalá část (byť jen neodborné) veřejnosti a jeho autenčičnost zřejmě nebude lehce prokazatelná.
Podle některých pramenů je jezerní příšera gigantická chobotnice, dříve žiící na území Skandinávie. Není vyloučeno, aby se některému ze zástupců dřívějších obrovitých hlavonožců podařilo přežít do dnešních dob a proto je tato teorie víceméně logická.

Záznam kmery,na kterém je údajně vidět Švédská příšera.

Video-Chupacabra 1

16. listopadu 2009 v 14:12 | Anna |  Kryptozoo-videa
Chupacabra (vysávač koz):


Video-Dinasauři

16. listopadu 2009 v 13:53 | Anna |  Kryptozoo-videa
Dinosauři (-):


Zdroj: Tn.cz

Video-Sasqutch

16. listopadu 2009 v 13:04 | Anna |  Kryptozoo-videa


Jen stručně

13. listopadu 2009 v 20:07 | Anna |  Kryptozoologie
Nahuelito: Další ze seznamu jezerních příšer - téměř obdoba lochnesské obludy. Vyskytovat by se měl v jezeře Nahuel Huapi v severní Patogonii. Podoba je shodná s plesiosaurem: tvor je vybaven čtyřmi ploutvovitými končetinami, protáhlým, "esovitým" krkem a ozubenými čelistmi. Poprvé byla příšera spatřena již v 19. století, a v dubnu 2006 se v tisku dokonce objevila její fotografie. (Noviny El Cordillerano.)
Podle jedné torie by se molo jednat o přeživšího plesiosaura. Významnou roly zde odehrává fakt, že poblíž jezera se nachází významné naleziště fosílií těchto podmořských plazů La Buitera (Hnízdo supů).

Issie (Isshy): Kdokoliv měl možnost pracovat s informacemi o mořských hadech (popřípadě je dokonce třídit), dozajista připustí, že se jedná o téma tak obsáhlé, že často váháme, kam svědectví zařadit. U většiny kryptidů je navíc popis sporný a tak nezbývá než naklonit se k řešení nejpravděpodobnějšímu. Stejný případ nastává i při řazení kryptida předzdívaného Issie: v některých případech jde prý o úhoře, jindy o hada či dokonce "lochnessku" podobnou již zmíněnému Nahuelitu. Její tělo je prý dlouhé asi 30 stop (9, 144m) a lze na něm rozpoznat jakési "hrby". V roce 1978 se podařilo pořídit i fotografickou dokumentaci, která svědectví dokládala. Následovalo několik pozorování, které byly nejhojnější okolo roku 1991 a stejně datovaná již druhá fotografie. Přesto první zmínky pochází už z legend. Issie prý nejprv byla koněm, ale následkem ztráty hříběte se přeměnila na stvůru. Vrhla se do vln jezera Ikeda, kde dosáhla svého hrozivého znetvoření.
Nažský had: Obluda z řeky Mekong v Thajsku je obdobou skotské Nessie. Staré legendy jí připisují neuvěřitelné schopnosti; zabít svou oběť pohledem, kousnutím či plivnutím. Pozorování jsou četná, vědci však tvrdí, že se jedná pouze o velkého jesetera. Ti Mekong vskutku obývají.
Bloop: V létě roku 1997 byl v Pacifickém oceánu západně od Jižní Ameriky zachycen na sonary neidentifikovatelný, vysokofrekvenční tón. Podle názoru vědců je tento je tento hluk vylučován obrovitým objektem pod hladinou, - zřejmě doposud neznámým zvířetem. Může se jednat o nový druh gigantického hlavonožce, v každém případě však dosud nebyl objeven žádný živočich, který by byl schopen vylučovat s takovou sílou a dosahem. Bloop je navíc zřejmě daleko větší než běžné velryby či olihně.

Hmyzí monstra

10. listopadu 2009 v 19:25 | Anna |  Kryptozoologie
Hmyzí monstra: Přesto že jsou vzácná, nechybí ve výčtu podivuhodných svědectví. Nedaleko od jezera Tawakoni v Texasu narazila vrchní správkyně národního parku, pod nějž spadá tato lokalita, na obrovskou pavučinu. Ta pokrývala asi 180m2 plochy. Nález šokoval mnohé entomology a stal se velkou místní atrakcí. Byl oznámen několika specialistům a výsledná diagnóza hovořila o tom, že se nejednalo o výsledek práce gigantického pavouka, ale několika miliónů malých pavoučků. Otázkou ovšem zůstavá, co vedlo původně solidárně žijicí živočichy ke společné spolupráci na tomto fascinujícím díle? Zněla zpráva vskutku tak, jak byla oznámena tisku? Původní verze tvrdila, že se jednotlivé pavučiny vzájemně propletly díky silným poryvům větru. Konečně není nedůveryhodná, obzvlášť vezmeme-li v úvahu fakt, že vzdušnice, jimiž členovci dýchají, nedokází dostatečně zásobit kyslíkem tělo větší něž několik desítek centimetrů a proto neumožňují hmyzu (a povoukům) v růstu překročit tuto hranici. Přesto tomu tak nebylo vždy:
Za éru obřího hmyzu je považován Karbon. Tehny členovci dosáhli (nej?)vyššího stupně vývoje a dorůstali také do mnohem větších rozměrů než dnes. Mezi největší z nich patřili pravážky, štíři i stonožky - a především pavouci. Teplota byla zpočátku velmi vysoká, ale nakonec začala klesat. Klima se podobalo nynější teplotě v oblastech deštných lesů. Odtud je také dosud hlášen občasný výskyt obřích pavučin.: Dle mínění entomologa Allena Deana jsou specifické právě pro tuto klimatickou oblast.
Pavučina by pokryla plochu 2 fotbalových hřišť. Nedokáže skrze ni proniknout ani světlo.

Matcha

Matcha (smrt): Otakar Batlička popisuje ve své knize Na vlně 57 metrů podivnou příhodu. V úvodu kapitoly se zmiňuje o pravdivosti mnohých pověr primitivních kmenů a tajemné Brazílii, která jistě skrývá mnohá, dosud nepoznaná tajemství. Mezi ně patří i brouk, jemuž domorodci předzdívají Matcha- smrt. Není prý jedovatý, ale jakýkoliv kontakt s ním způsobí jistou smrt. V kraji Branca na něj narazila i Batličkova tříčlenná výprava, která se skládala z domorodého průvodce, Michaela Neckera a samotného Batličky. Podle něj Matcha připomínal světlušku a vylučoval fosforeskující lepkavou látku. Ačkoliv se jemu ani Neckerovi nazdálo na tomto tvoru nic děsivého, domorodec z něj měl panickou hrůzu. Skeptický Necker vzal brouka do ruky, aby mu dokázal nesmyslnost takových obav. Ten vyplašeně vzlétl a nechal na místě "znamení smrti"- tedy onu svítící látku v podobě skvrny, která připomínala lidskou lebku. Ani to však nemělo žádný dopad na přesvědčení obou mužů, podle nihž byl hmyz neškodný. Po několika dnech otiskli Brazilské noviny Dispachero zprávu o velkém železničním neštěstí. Zabit byl prý jediný člověk, u něhož se našli doklady se jménem Michael Necker. To on vzal Matcha do ruky a to on měl být poznamenán znamením smrti...

Gigantický pavouk


Během svého pobytu v Africe slýchal reverend Arthur Symes (člen LKS) často od domorodců děsivé příběhy o gigantických pavoucích. Z počátku jim nepřikládal příliš velký význam a byl k nim značně skeptický. Při jedné výpravě nedaleko jezera Kyoga v Ugandě však uvízli tři z jeho nosičů v obrovské pavučině. Než Symes stačil jakkoli zareagovat, vyběhl z hradby stromů obrovitý pavouk a zabil svoje oběti, které se uchytili v pavučině, jedovatými kusadly. Samotnému reverendovi se nic nestalo a v roce 1889 se vrátil ze svého šestiletého výzkumu v Africe domů.

Prosím čtenáře,aby tento článek nekopírovali bez svolení autora.Ten byl psán podle mnou dostupných údajů a nevylučuji možnost, že se zde mohou objěvit nepřesné údaje, proto žádám o prominutí a případné upozornění. Doporučený článek zde.

King Kong

6. listopadu 2009 v 16:04 | Anna |  Kryptozoologie

King-Kong

King Kong ("Král Konga"): Největším primátem všech dob byl gigantopithecus blackii, který mohl na výšku měřit až tři metry a vážit i 600kg. Z fosilijních nálezů je patrné, že vyhynul cca před 100 000 lety, tedy se mohl potkat s člověkem. Je však možné, že jeho zbytková populace žije dodnes. Z jihovýchodní Asie (místa dřívějšího výskytu) je pořád hlášeno pozorování obrovského osrstěného humanoida, který je schopen chůze po zadních nohách. Nese prý shodné znaky nejen s gorilou, ale i s člověkem, čemuž odpovídá fakt, že se člověk z gigantopitheca vyvinul. Ten se však na rozdíl od tajemného kryptida živil výhonky rostlin, namísto lidského, popřípadě lvího masa.

Tento kryptid patří spíše do kategorie mýtické kryptozoologie a jeho současná existence není příliš pravděpodobná. Závislost na velkém množství potravy, terou vzhledem ke své velikosti spořádal, a obrovská konkurence ze strany ostatních lidoopů jej nakonec vymazala ze seznamu pleistocenní megafauny. Zda jej nalezneme mezi tou dnešní je věc dohadů...
King-Kong ve filmovém zpracování.

Opice z Bondo

Opice z Bodo: V Kongu se prý však vyskytuje další gigantický primát, přezdívaný opice z Bondo. Jedná se o 2,5 až 3 metry vysokého lidoopa, jehož hmotnost se pohybuje kolem 190ti kilogramů.

Za potravu jí slouží nejčastěji lvi. Má velké tesáky, jimiž je schopna kořist rozpárat pomocí jediného škubnutí hlavy. Živí se výhradně masem. Podrobněji způsob lovu popsal i nizozemský zoolog Clive Hicks, který se s tímto obrovským lidoopem údajně sám setkal: "Jsou fascinující. K lovu ryb si vyrábějí 2,5 metru dlouhé oštěpy. Narozdíl od ostatních primátů se vůbec nebáli. Nejdřív na nás zaútočili. Vypadali jako vycvičené speciální jednotky. Útočili potichu, zatímco jiné opice křičí, aby zastrašily protivníka. Když se přiblížili, jen nás prozkoumali a pak tiše zmizeli zpět v džungli," vypověděl a doplnil, že je vskutku spatřil ve velké tlupě, jak požírají mršinu lva.
Co je tedy pravdy na pověstech domorodých kmenů? Je možné, aby se v pralesích Konga ukrýval nový druh šimpanze, který dorůstá až obludných rozměrů? Anebo šlo o křížence šimpance a gorily? "Nenašli jsme sice bájné monstrum, ale když ve 21.století můžete najít úplně neznámého velkého primáta, tak se v zelených hlubinách Africké džungle může skrývat ještě cokoliv jiného," vysvětlil Cleve Hicks.
Váha se pohybuje kolem 130kg a výšku lze odhadnout na 2,5m. Krom toho prý šimpanz vyje za úplňku na měsíc. Těžko si představit děsivější monstrum...

Mantikora

1. listopadu 2009 v 19:23 | Anna |  Kryptozoologie
Mantikora ("lidožrout"): První záznam o této mýtické šelmě pochází již z 4. století př.n.l. Řecký lékař jménem Ctesias zde popisuje hrůzostrašné zvíře s tělem lva, lidskou tváří a jedovým hrotem na konci článkovitého ocasu.
Z temene vybíhá hustá hříva, ohraničující tygří obličej. Přední část hrudi je taktéž porostlá hřívou, která se v některých případech táhne až do slabin. Jindy však zvíře hřívy plně pozbývá a místo toho mu z horní čelisti visí dlouhé šavlovité tesáky. Srst má rudý odstín.
Ačkoli je dnes Mantikora obecně považován za legendu, Aristoteles i Plinius se o něm zmiňovali jako o zvířeti zcela reálném.  Na základě toho se vydali po Mantikorovi pátrat dvě expedice. Vzhledem k nepřístupnému terénu se však doposud nepodařilo zahlédnout víc než několik stop poblíž oblasti Phu-Dong, tedy údajné lokality výskytu.

Sumatránský princ proplouval se sýím doprovodem Malackou nížinou, když tu náhle spatřil na pobřeží velmi podivné zvíře. Vypadalo jako lev, ale barva jeho srsti byla červená. Na prince šelma tak zapůsobila, že na onom místě založil město a nazval je Singapur - Lví město.
(Stará Perská legenda)
O lva se však zaručeně nejednalo, protože ten se v Malacké nížině nikdy nevyskytoval a tygra by dozajista princ poznal ze Sumatry. Co ale zahlédl? Šlo snad o bájnou Mankoru?

Legenda tedy možná měla reálný základ. V několika znacích se popis Mantikory schodoval např. s jeskynním lvem, jehož zbytková populace přežívala ještě v 3. století n.l.
Na Balkánském poloostrově žil ještě v začátcích našeho letopočtu a několik stovek let poté. Stavbou těla byl mnohem mohutnější než dnešní lvi a vyznačoval se i hustou srstí, která měla rudý odstín. Ocas byl zakončen hrotem, z kterého navíc vyčnívaly štětiny hrubých černých chlupů. Ty mohly být základem pro štíří bodec na konci ocasu Mantikory.


Někdy bývá Mantikora vyobrazena s šavlovitými tesáky, které někteří spisovatélé přirovnávali ke "kozím rohům". Nápadně se podobaly špičákům, které měl i šavlozubý lev. Ten však měl dle dostupných zdrojů srst skvrnitou. Pozbýval však hřívy i navzdory tomu, že lva připomínal, což Peršany očividně mátlo. Je tedy možné, že základem pro legendu byla právě tato zvířata.


P.S.: Obrázky pochází od mého nejoblíbenějšího malíře malíře, Heidricha Hardera.