Te Hokioi

12. října 2009 v 15:22 | Anna |  Kryptozoologie
Te Hokioi: Tajemství gigantického orla, lovícího lidi došlo po téměř pětistech letech svého rozřešení!
Maorské pověsti o tomto ptáku vyprávěly již před několika sty lety. Podle nich se mělo jednat o obrovského dravce, který se živil pštrosy moa, jeleny, ale i lidmi. Na svou kořist se prý vždy snesl z nebe, rozprostřel nad ní křídla a zaťal jí drápy do slabin. Potom ji odnesl do svého hnízda vysoko v horách. Jeho zbarvení bylo černobílé, na hlavě mu vyrůstal červený hřeben a špičky křídel byly zelené až žluté. Tento orel představoval nesmírné nebezpečí, protože napadal vesnice a byl schopný bez problémů odnést osmileté dítě! Jako již tradičně těmto pověstem nikdo nevěřil. Avšak v devatenáctém století připlul na ostrov Nový Zéland muž jménem sir Julius Haast. Když se vypravil pátrat, co je na těchto hrůzostrašných příbězích pravdy, objevil v bažině pozůstatky obrovského orla. Nazval jej harpagornis moorei - orel Haastův. Jeho nález byl v roce 1972 zdokumentován a popsán.

Ony dva objevy, zdánlivě spolu nesouvisející, nyní došly nečekaného rozuzlení. Poprvé orla Haastova v souvislosti s Te Hokioi zmínil časopis Daily Telegraph, který navázal na studii deníku Inderpendet. Oba tito ptáci se překvapivě shodovali hned v několika bodech: kompletním popisu, který přesně korespondoval s domorodou legendou, způsobu obživy (dravosti a vedení útoku), života (př. místo hnízdění) i velikosti. Rekonstrukci podoby v současnosti můžeme nalézt v některých muzeích téměř po celém světě - zejména Nového Zélandu, kde tento pták ještě před pěti sty lety žil. Předpokládá se, že obýval především jeho jižní část, kde se mu v dařilo lovit v rozsáhlých bažinách.
Orla Haastova zkoumala University of New South Wales v Austrálii, které se podařilo vyvrátit veřejně rozšířené mínění o tom, že tento pták byl mrchožrout. Její studie prokázala schopnost gigantického orla uchvátit kořist při rychlosti 80km/h, což mu navíc pravděpodobně nečinilo žádné potíže. Umožňovala mu to silná a ohebná páteř. "Rozhodně byl schopný snést se dolů k zemi a odnést si i dítě. Byla to doslova zabijácká mašina. Měli tu schopnost nejen udeřit drápy, ale zároveň je stisknout tak, že projely pevnými místy jako páteř či pánev. Se svou obětí, která byla pak tomto útoku v obrovských bolestech, pak bez potíží odletěli," prozradil novinám zoolog Paul Scofield, který na projektu spolupracoval. "Hlavní potravou těchto ptáků však byli nelétaví pštrosi moa, kteří vážili až 250 kilogramů a měřili téměř 3,6 metru. Proti agresivním predátorům však byli bezmocní. S vyhubením ptáka moa, za kterým stojí lidé, byl spuštěn masivní pokles populace orla Haastova, který vyústil v jeho úplné vyhubení," vysvětluje Scofield příčinu.
Tělesné parametry tohoto orla jsou velmi zajímavým tématem již samy o sobě, patrně díky tomu, že dalece přasahují obvyklá čísla ptačí říše. Rozpětí křídel se pohybovalo okolo tří metrů, váha byla stanovena na osmnáct kilogramů. Také velikost samce převyšovala běžného orla nejméně dvakrát až třikrát, přičemž velikostní rozdíl mezi ním a samicí nebyl příliš patrný. Drápy byli přirovnatelné k tygřím. Předpokládá se, že vyhynul v patnáctém (některé prameny hovoří též o devatenáctém) století, Te Hokioi ale podle domorodců prý doposud kraluje obloze! Ať už přežil, nebo jediný exemlář můžeme vidět v muzeu, pravdivost Maorských legend se podařila dokázat, což se v dějinách kryptozoologie neděje běžně. Proto důvod k zamyšlení.
Obrázek A = útočící orel Haastův,kterému jako potrava sloužili hlavně pštrosy moa.
Obrázek B = porovnání spáru orla Haastova s běžným orlem.

P.S: samostatný článek o moa najdete zde. Zdroj obrázků: Wikipeda.org, rozhovor: Novinky.cz
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama