Říjen 2009

Exmoorská bestie?

30. října 2009 v 15:05 | Anna |  Kryptozoologie
Exmoorská bestie: /Devonský nález/

"Objevila se předemnou z nenadání, bezestrachu vylezla z křovisek jen pár desítek metrů ode mne. Hleděli jsme na sebe několik nekonečně dlouhých minut. Šelma byla černá jako uhel, její oči v šeru žlutě světélkovaly. Když se ta věc ode mne konečně odvrátila a tiše jako přízrak opět zmizela v houštinách, vydechl jsem úlevou. Té kočce jistě na délku mnoho nescházelo do půldruhého metru, v kohoutku pak měřila alespoň 70 centimetrů!" Vypověděl britský přírodovědec Trevor Beer. Oživil tak dohady o staré hrozivé legendě, tzv.Exmoorské bestii.

V říjnu roku 2009 moře vyplavilo poblíž Severního Devonu záhadné tělo živočicha, kterého se nikomu nepodařilo úspěšně identifikovat. Velikost se blížila teleti, podle charakteristických čelistí se ale prý jednalo o šelmu. Domněnce, že jde o tuleně neodpovídaly dlouhé zadní nohy a protáhlý bičovitý ocas. Zatím co vědcům dělalo zařazení nálezu problémy, místní obyvatele určili jistou a přesnou diagnózu: šlo podle nich o Exmoorskou bestii.
Je na fotografii slavná Exmoorská bestie?

Exmoorská bestie je podle popisu svědků až dva metry dlouhá kočkovitá šelma. Má načernalou srst a vzhledem velmi připomíná pumu, která se však ve Velké Británii nevyskytuje. Její pozorování bylo poprvé hlášeno v sedmdesátých letech minulého století, legenda však existovala daleko dříve. V osmdesátých letech s ní potom měli problém především místní farmáři, jimž se ve velkém strácel dobytek. Krvavé útoky byli připisovány právě Exmoorské bestii. Ta byla několikrát vyfotografována, nikdy se jí však nepodařilo zastřelit.
Vědecký rozbor vyplaveného těla však domněnku, že se jedná o tuto šelmu vyvrátil. Rozklad způsobil mizení tkáni ze zadní ploutve tuleně. Ploutev touto deformací získala podobu zadních končetin. (Tato informace se objevila v některých novinách, není ale stoprocentně potvrzena.)
Tato lebka zřejmě teleti nepatřila.

Samostatný článek o Exmoorské bestii najdete zde a tento byl pouze dokumentací Devonského nálezu.

Hadovité obludy

29. října 2009 v 17:40 | Anna |  Kryptozoologie

Nabau

Nabau: V okolí řeky Rajang na Borneu se z vrtulníku podařilo vyfotografovat záhadného tvora dlouhého kolem třiceti metrů. Jednalo se o gigantického hada, jehož čelisti byli nebývale protaženy do délky atypické pro tento živočišný druh. Podle charakteristických znaků se zřejmě jednalo o obrovského hroznýše. Jeho kůže měla načernalý odstín a hlava se podobala dračí. Domorodí obyvatele tvora nazývají Nabau a mají z něj panickou hrůzu.

Odborná veřejnost snímek označila za podvrh,přesto některé Asijské denníky poukázaly na fakt,že byl nedávno v Kolumbii objeven obrovský had Titanoboa cerrejonensis,který se pozorovanému objektu nápadně podobal.Jeho rozměry však byly o poznání menší,navzdory tomu,že se jednalo o největšího dosud objeveného hada.

Naga Seri Gumum

Naga Seri Gumum: Jezero Chini, které leží v Malajsii je tvořeno rozsáhlým komplexem vodních nádrží, které vzájemně spojují další vodní toky. Právě tato plocha má však skrývat pradávné tajemství zvané naga Seri Gumum. Jedná se prý o obrovitého ještěra s hadovitým tělem, šedozelenou kůží a hrozivou dračí hlavou. Ve vodě se prý tento tvor pohybuje vlnivě a velmi rychle. Takto popsal setkání s vodním drakem v roce 1999 pan Idiris:
"Poklidná hladina jezera se náhle rozvířila. S hlubokým odfrknutím se prudce vynořila hlava podivného zvířete. V nízké lebce zářili obrovské žlutě zbarvené oči. Z tlamy šlehal dlouhý jazyk. Mohutná hadovitá šíje se tyčila víc jak metr nad vodou. Trup jsem v tom zmatku nezahlédl. Šíleně jsem se lekl a pustil pádlo. Loď zpomalila. Monstrum zíralo přímo na nás. Pak se potopilo. Trvalo chvíli, než jsme zahlédli, jak pluje asi o třicet metrů dále. Nabralo rychlost a vytrvale kroužilo kolem člunu. Jeho dlouhé hadovité tělo se v obloucích vynořovalo nad hladinou a vyvolávalo vlny."

Jezerní had

Jezerní had: Povrch těla byl tvořen černou až černohnědou kůží, šíje plynule přecházela do velmi dlouhého hrbolatého těla, které mohlo měřit až třicet metrů a z brady na malé hlavě vysely žíňovité vousy. - Takto dle svědectví vypadá obluda ze švýcarského jezera Stor sjön, které je se svou rozlohou 156 kilometrů čtverečních a hloubkou až 90km pátým největším jezerem Švédska.O tom, že skrývá tajemnou obludu, se roku 1973 přesvědčil i porybný Ragnar Björk. Když před ním proplul podlouhlý tmavý předmět, nejprve se domníval, že se jedná o kmen stromu. Ten se však záhy po nabodnutí pádlem vztyčil do vertikální polohy a s hlubokým zasyčením zaútočil ocasem. Björk se ještě dlouho poté musel vzpamatovávat z mocného šoku.


Informace:časopis 100+1.Prosím čtenáře,aby tento článek nekopírovali bez svolení autra.

Sacalinská příšera

28. října 2009 v 14:58 | Anna |  Kryptozoologie
Sacalins monster (Sacalinská příšera): V květnu roku 2009 nalezli obyvatele ostrova Sachalin pozůstatky podivného tvora. Bohužel z něj zbyla už jen kostra, přesto vzbudil obrovský zájem médií. Skeptici veřejnost ujistili o tom, že se jednalo pouze o malou kosatku, čemuž však neodpovídala podoba ani velikost vyplaveného zvířete. Navzdory dlouhému pátrání po původu tajemného tvora se mi nepodařilo určit přesnou diagnózu... Až do chvíle, kdy jsem prohlédla biologické zmapování tehdejší fauny (cca do doby před 147 mil.lety):

Kdysi brázdil ledové vody Pacifického oceánu predátor z rodu pliosaurů, který dosahoval délky 15-17 metrů. Z nedávné studie tzv. predátora X, jak byl nazván, vyplývá, že tlak jeho čelistí se rovnal celým čtyřiceti tunám a sám ještěr vážil úctyhodných 45 000kg! Pravděpodobně se živil současně žijícími plesiosaury a ostatními ještěry nadřádu sauropterygia. Byl objeven kol. roku 2008, tedy v docela nedávné době. Norští vědci nalezli jeho ostatky poblíž souostroví Špicberky, vyskytoval se ale i na jiných místech planety všetně okolí ostrova Sacalin (určení není vzhledem k nedostatku důkazů stoprocentní.) Mezi jeho charakteristiky patřila ohromná ozubená čelist, čtyři ploutvovité končetiny a dlouhý silný ocas. Podle úsudku Jorna Haralda Huruma byl tento predátor na úplné špičce tehdejšího potravního řetězce. Hurum (student university v Oslu, která se na výzkumu podílela) také prozradil, že podle jeho studie by tento gigantický pliosaurus mohl v zubech rozdrtit "legendární vůz značky Hummer, tedy velké terénní auto." Otázkou však zůstává, zda by k tomu vůbec mohlo dojít, protože se předpokládá, že tohoto tvora vyhubilo radikální zvýšení teplot v oblasti jeho dřívějšího výskytu.
Predátor X byl pravděpodobně na špičce tehdejšího potravního řetězce. (Foto:Novinky cz.)

Tento mořský gigant však patrně nevymřel, jak soudím v závislosti na nápadné podobnosti Sacilinské příšery a predátora X. Krom toho jsem nedávno objevila v diskuzi věnované tomuto nálezu, že vedle lebky druhohorního plaza se našli i fosílie automobilu. Proč by se mu tedy příležitost rozdrtit v zubech "terénňák" nemohla naskytnout? Tuto úvahu je však třeba brát se značným nadhledem.
Porovnání čelistí.Foto:Věda a technika (1),KPUFO.CZ (2)


Dokumentace nálezu:

Pseudoplesiosaurus

28. října 2009 v 10:38 | Anna |  Kryptozoologie
Pseudoplesiosauria (pseudo-plesiosaurus):
Nedávno jsem v časopise 21. století objevila článek, podle nějž jsou mořské hlubiny probádané pouze z jednoho až dvou procent, o čemž svědčí i poměrně nedávný nález japonské rybářské lodi Zuiyo maru. Na palubu totiž vytáhla zdechlinu podivného tvora, který byl již v pokročilém stádiu rozkladu. Bezmála dvoutunové tělo na délku měřilo neuvěřitelných 9,6 metrů a bylo široké 1,2 metru! Nález byl tak neobdobný, že jeho fotografie šokovaly celý svět.

Loď japonské společnosti Taiyho učinila nález přibližně čtyřicet kilometrů od přístavu Christchurch, tedy nedaleko břehů Nového Zélandu. Úlovek vytáhla z hloubky 300 metrů, přičemž si nejdříve posádka myslela, že jde pouze o velký počet krevet. Po vytažení se však kapitán domníval, že jeho úlovek je bezcenný a proto jej nechal vhodit zpět do moře. Přesto námořníci stihli pořídit několik nákresů a sám kapitán zvíře vyfotografoval. Na základě těchto snímků bylo určeno mnoho diagóz původu neznámého tvora, žádná však nebyla natolik přesvědčivá, aby si získala plnou podporu a tak byl nález odbornou veřejností zapomenut.

O co se jednalo?

1.: Třiceti-devítiletý Michichinko Yano (Ymagučiho oceánský ústav) tisku řekl: "Vypadá to jako zbytek velryby..." O tu však jít nemůže v závislosti na netypických tělesných parametrech. Český přírodovědec Štěpán Rak nález popsal takto: Na zdechlině šla dobře rozpoznat malá hlava na dlouhé šíji, štíhlý trub a ploutvovité končetiny- tedy přesný popis Mořského hada!
2.: Teorie o mořském hadu není o nic více pravděpodobná - tedy alespoň pro mořské biology, kteří toto řešení rezolutně odmítají s tím, že jednoduše nejde o bájného tvora, ale racionálně vysvětlitelný biologický úkaz, zřejmě dosud nepoznaný živočišný druh...
3.: Další z teorí hovoří o přeživším plesiosauru. Na fotografiích jsou vidět typické znaky pro tohoto vyhynulého plaza a tuto možnost nevyloučili dokonce ani biologové.
4.: Predátor X - obrovský pliosaurus, který brázdil oceány před 147 milóny let by také představoval vhodného představitele příšery z hlubin.
Prozatím však zůstává tajemnství kapitána Akira Tanaka nevyřešeno.


Au Angi Angi

25. října 2009 v 18:29 | Anna |  Kryptozoologie
Au Angi Angi (hrozivý ještěr?): Austrálie a Oceánie jsou osídleny mnohými druhy plazů. Kromě některých zástupců druhu aligátorovitých zde můžeme najít nespočet druhů agam, ještěrek či chameleonů. Přesto je však podle domorodců biologické zmapování nekompletní. Trvají na tom, že se ve vnitrozemí ostrova Queesland skrývá obrovský šupinatý ještěr, kterého nazývají Au Angi Angi. Na téma varanovití zde můžete najít hned dva články, které se shodují v lokalitě pozorování kryptida i jeho popisu, je tedy možné,že Au Angi Angi je pouze jiný název pro onoho záhadného ještěra. Schodnost Au Angi Angi s varanovitým ještěrem je také patrná na první pohled. Kousnutí tajemného šupinatce je prý vždy smrtelné, čemuž odpovídá fakt, že varan komodský má vnitřek tlamy protkaný jedovými žlázami a kořist po kousnutí zemře na otravu krve. Z nedávné doby také pochází toto svědectví:
Tři dívky se vydaly k solnému jezírku vzdálenému 3 hodiny cesty od vesnice,aby získaly tak drahocenou sůl.Dívky pracovaly teprve chvíli když u skály vysoko ve svahu uviděly siluetu Au Angi Angi.Netvor byl odvrácen-zdálo se,že něco sleduje.Zřejmě se v jeho zorném poly,kam dívky nemohly dosáhnout,pohybovala jiná kořist.To jim dalo šanci k úniku.Vyplašená trojice se ukryla v malé jeskyni nad pramenem.Teprve když netvor odkráčel,rozhodly se vrátit zpátky do vesnice.Druhý den našli bojovníci čerstvé,obrovské stopy Au Angi Angi.

Shodné znaky s varanem:

-Oba tito plazy žijí buď v jeskyních nebo si hloubí nory ve svahu.
-Hlášena je u obou obrovská dravost, někdy dokonce agresivita.
-Oběť umírá na otravu či infekci krve do několika hodin.
-Živí se především malými sudokopytníky.

Svědectví:www.kryptozoo.estranky.

Burrunjor

23. října 2009 v 20:17 | Anna |  Kryptozoologie
Burrunjor: Varanus prisca, též zvaný Megalania, byl největším druhem varana. Žil v době Pleistocénu (čtvrtihory) mimo jiné na území dnešní Austrálie. Jednala se o skutečně úctyhodného tvora, který dosahoval obrovských rozměrů. Ploská hlava, která byla opatřena čelistmi s šavlovitými tesáky, navazovala na krátký krk a protáhlé šupinaté tělo, jež mohlo od špičky ocasu k tlamě měřit přez sedm metrů. Jednalo se jistě o pozoruhodné zvíře. Je však možné, že by dokázalo přežít dodnes?
Roku 1950 bylo na mnohé australské úřady nahlášeno několik pozorování podivného, bezmála devítimetrového tvora, který se nápadně podobal ještěru. Tvrdá kůže měla šedavý odstín a připomínala rohovinu. V tlamě byly dobře rozeznatelné velmi ostré zuby. Z gigantického těla ústil dlouhý silný ocas, pomocí něhož tvor udržoval rovnováhu. Pohyboval se velice rychle a váhu přenášel střídavě z pravé poloviny těla na levou. Podle všeho to byl nebezpečný predátor. Tato svědectví jsou i částečně materiálně podložena: ve stejné době se našli i podivné tříprsté stopy, které nikdo nedokázal identifikovat. Kryptozoologu Rexovi Gilroyiovy se v rozmezí let 1979 až 1984 dokonce podařilo pořídit jejich sádrové odlitky. Dále si farmáři stěžovali na strašlivý řev, který se noc co noc rozléhal buší. Vědci jeho původ nedokázali určit, ostrované však byli přesvědčeni, že se jedná o dravého varana nazývaného Burrunjor. Lokalitou výskytu tohoto zvířete je prý ostrov Queesland a přilehlé oblasti. Z těchto míst však přichází ještě jedno tvrzení o zdejším výskytu dosud nepoznaného druhu varana nesoucího název Mungún Galli. Po těchto zvířatech dle upozornění jednoho ze čtenářů pátral i Ing. Jaroslav Mareš, jeho expedice však byla bezúspěšná.
Nedávný nález kostí varanus prisca, objevených před několika lety v oblasti Queesland, bylo archeology určeno na pouhých 300 let! Je tedy možné, že gigantický varan dosud žije. Na tuto myšlenku navazuje i další svědectví z roku 1961, kdy byl Burrunjor přirovnán k varanu místo dinosauru, jak bývalo do té doby mezi nodbornou veřejností běžné. K spatření mělo dojít poblíž zátoky na Gulf Coast.
Tyto materiály byly použity při přednášce a shledány jako kvalitní.

O mně

22. října 2009 v 16:17 | Anna

Druhým rokem žák Střední školy knižní kultury v Praze - budiž jí žehnáno. :-)
Autor miluje vědy, zejména přírodní (a zvláště pak zoologii). Stranou jeho zájmu nestojí však ani obory humanitní (dějiny, literatura, jazykověda a mnohé další) a ty, které jsou na pomezí (zeměpis).
Rád čte, a to takřka vše, co mu padne pod ruku a má to alespoň jakous takous úroveň (zvláštní náklonnost cítí k poesii). Sám píše drama a občas i prosu.
Mezi jeho plány patří procestovat arabský svět (především chce navštívit Irák!) a ve chvílích, kdy je stižen snílkovskou horečkou, pomýšlí na funkci ministra školství v některém cizím (arabském) státě. On je vůbec autor trochu naivní a rád koketuje s politikou.
Pokud by měl vyjmenovat tři knihy, které mu změnily život, jsou to "Chrám i tvrt" od Pavla Eisnera, "Zelená kniha" plukovníka Kaddáfího a dílo Karla Čapka.
Zdroj mého avataru: zde

Závěrem si dovolím několik citací:

"Válka, která jako divoký proud všechno strhává a odnáší, jedinou věc není schopna uloupit, vzdělání." (Plútarchos ve svém díle O výchově dětí)
- "Všechny své věci nosím s sebou." (latinské přísloví)
- "Jsem doma tam, kde jsou mé knihy." (Erasmus Rotterdamský)
- "Nemyslím si, že by to byla záhada. Yetti existuje, já chci pouze zjistit, který je to druh zvířete." (japonský zoolog Jošiteru Takahašiho)


KONTAKT:
ICQ: 576493891
Blog.cz: profil
E-mailová adresa:

Bizoní národ

18. října 2009 v 16:33 | Anna |  Kryptozoologie
Bizoní lidé (buffalo people): Svědka této události raději ponechám v anonymitě (napřed však musím poznamenat,že jej znám osobně). Na celý případ bylo totiž uvaleno oficialní informační embargo.Co tedy vlastně objevil?

,,Já ji neobjevil... ale můj kámoš ze spojených Států říkal, že někdy dávno objevili Indiáni na břehu nějaké řeky kostru člověka, který byl hodně vysoký (cca 2m) a na zádech měl kosterní výrůstek jako mají bizoni - tzn. hrb, který je tvořený kostí... některé kmeny totiž věří, že jejich předci jsou Bizoní lidé (buffalo people)... vlastně kříženec bizona a člověka... když to chtěli nálezci oznámit a přizvali k tomu nějakého archeologa, bylo jim doporučeno, aby na ten nález zapomněli, páč by to mohlo trošku zamávat s archeologickou i laickou veřejností... takže o tom ví jen hrska lidí... ale já věřím, že je to pravda..."

,,Mýtická doba, ,,kdy po zemi ještě chodil Iktómi", se pro Lakoty uzavírá příchodem Bílé bizoní ženy, která jim přináší nový společenský i duchovní řád a nové vyjádření víry." Začíná Jan. F. Ulrich svou knihu "Mýty Lakotů". Můžeme si zde všimnout významu Bizního národa v Lakotské kultuře.Odkazuji čtenáře, které tato tématika zaujala, na jeho publikaci.


Vážení čtenáři, ačkoliv jistě mnohdy váháte nad pravdivostí uvedených svědectví, autentičnost tohoto mohu potvrdit sama.
Bizon americký (bison bison)

Mungún galli

16. října 2009 v 18:54 | Anna |  Kryptozoologie
Mungún galli: Když zkoumal Darwin souostroví Komodo, jistě slýchal pověsti o ohromných dracích, kteří zde žijí (skutečně existujích varanech komodských). Tito šestimetroví ještěři, kteří za den spořádají přibližně trojnásobek své váhy, jsou největšími plazy naší planety. Avšak v hlubině pralesa na polooostrově York se prý skrývá něco hrozivějšího...

Můj zkušený domorodý průvodce ukázal na prošlapanou uličku ve vysokém porostu a sebejistě prohlásil: "Tudy prošel Mungún Galli. Nebyly to ani dvě hodiny. Podle směru, kterým šel,je jasné, že se vrací ke svému doupěti!" Průvodce tvrdil, že ví, kde má drak pralesa skalní doupě, a že mě k němu dovede. Proč by se to nemohlo podařit? Proč by někde v nepřístupné džungli nemohli přežít poslední jedinci tohoto druhu?Mnohahodinové číhání na skále nad jeskyní výsledek nepřineslo. Domorodec mě ujišťoval: "Mungún Galli loví vedne, k večeru se určitě vrátí." Nevrátil se. Třetího dne mne napadlo vlézt do jeskyně a poohlédnout se po obrovském varanu přímo tam. Nikdy bych si neodpustil, kdybych si tuto prohlídku údajné dráčí sluje nechal ujít. Můj společník však nechtěl dovnitř za žádnou cenu. Jeskyně nebyla příliš prostorná, zato byla dost hluboká. Předemnou se černalo tajemné neznámo. Na možnost, že odtud proti mě vyrazí devítimetrový drak, jsem raději nemyslel. Nenašel jsem tu však jedinou známku, že by byla obývána devítimetrovou nestvůrou. Vrátil jsem se tedy z výpravy za obrovským varanem s nepořízenou.


Autorem tohoto svědectví je český kryptozoolog Jaroslav Mareš. Poloostrov York, který leží na severu Austrálie, z velké části pokrývá dosud neprobádaný prales společně s rozsáhlým skalním komplexem, který představuje ideální skrýš pro nový druh varana. Odborná veřejnost však tyto zprávy nebere příliš vážně.

Svědectví: www.robbca.cz

Sachamana

16. října 2009 v 16:23 | Anna |  Kryptozoologie
Sachamana / Minhacao (matka džungle): V 19. století spatřil při plavbě po řece Pastaza v severovýchodním Peru španělský cestovatel De Vernaz podivný přízrak. Jednalo se o tvora, který měřil bezmála patnáct metrů a připomínal obrovského slimáka. Hadovité tělo tmavé barvy pokrýval po délce hřbetu krunýř, z hlavy vyčnívaly dva výstupky podobné chobotu, měl trubicovité oči a širokou tlamu. Podle De Varnezova popisu zanechala za sebou sachamana brázdu dlouhou 300 metrů a širokou 10 metrů. Šokující byl taktéž způsob lovu, který De Vernaz popsal: "...Síla jeho vdechnutí je vskutku obrovská. Nažere se tak, že nasaje ze vzdálenosti několika metrů jakéhokoli ptáka či čtvernožce..." Zmínka o tom, že by se živil lidmi však zaznamenána nebyla. Je tu ale ještě jedna skutečnost: Varnezovi se podařilo záhadného tvora usmrtit a změřit (exemplář na déku měřil patnáct metrů a na šířkou přesahoval dokonce metry dva), navzdory jeho ohromujícím rozměrům domorodci tvrdí, že v džungli žije mnohem větší netvor sachamana, jak jej nazývají, o délce neuvěřitelných čtyřiceti metrů!
Také kultura v kmene Mochyc zanechala Sachamana viditelný odkaz. Objevuje se na nádobách starých přes 1500 let.










Když se plazil džunglí, zanechával za sebou brázdu širokou deset metrů. Porážel stromy jako třísky, přičemž vydával mocný rachot. Neobvyklý hluk vyrušil četné rybáře, kteří v té chvíli pluli na svých loďkách vydlabaných z jednoho kusu kmene. Hlomoz se stále přibližoval k řece. Brzy se sachamana vnořila do vln Amazonky. Při tom vznikl mohutný vír, který způsobil potopení mnoha loďek."
14. srpna 1997, vesnice Neuve Tacna - Peruánská Amazonie

V Rovníkové Africe (př. Nigérie) žije obrovský druh slimáka, který dosahuje délky až třicet centimetrů. Zdejším obyvatelům slouží jako vítané zpestření jídelníčku.

Kerýt

15. října 2009 v 19:15 | Anna |  Kryptozoologie
Kerýt (požírač mozků - název se liší závisle na oblasti): První zpráva o spatření tohoto tvora publikovaná v tisku pochází již z roku 1910 z oblasti zvané Uasin Gišu. Z popisu údajných svědků vyplývá, že se jedná o přibližně 1,5 metrů vysokou šelmu mohutné postavy, porostlou srstí tmavého odstínu, která je schopna chůze či aspoň vztyčení na zadní nohy. Zakulacené uši na stranách hlavy, charakteristické především pro medvědy, jsou oproti protáhlému čumáku velice krátké. Tvor je vybaven hrozivými tesáky a tlapami s drápy, které pravděpodobně nejsou zatažitelné. Ačkoli by se mohlo zdát, že jde pouze o neškodné zvíře, oprávněně zaujímá místo na seznamu nejnebezpečnějších kryptidů, o čemž vypovídá i jeho taktika lovu a způsob obživy. Pověsti kmene Nandu, jehož území kerýt údajně obývá, dokládají nedávné nálezy z dvacátého století.
Jednalo se o několik hyen, jejihž lebky byly rozdrceny neznámím nástrojem (či čelistmi?) a pozbývaly mozku. Podle legendy se takto živí i kerýt, který po setmění přepadá vesnice, své oběti srazí na zem a rozdrtí jim lebku, z které vysaje mozek.
Svědectví je částečně materiálně podloženo. V minulém století, kdy neznámého tvora vnesl do povědomí většiny evropanů především zvědavý tisk, bylo nalezeno několik neidentifikovatelných stop, zjevně patřící tvoru s nezatažitelnými drápy. Stejně tak další svědectví z této doby vypovídá o možném zdejším výskytu kerýta.

Ilustrace: Štěpán Rak

Montaucké monstrum

13. října 2009 v 18:12 | Anna |  Kryptozoologie
Monstrum z montauku: 21.květen 2009, surfařská destinace, Montauk. Skupina lidí na břehu zahlédla podivného tvora, jehož nejspíš vyplavilo moře. Neobvykle zbarvená kůže, na níž převažovala flekatá, červená a místy dokonce lehce fialová barva, kompletně pozbývala srsti. Mohutné svalnaté tělo bylo zakončeno ocasem nápadně připomínajícím krysí, ačkoliv se jevil mnohonásobně delší, a naopak hlava byla velikostně k tělu neúměrná. Horní čelist se zužovala do jakéhosi zobákovitého výrostku. Spodní čelisti dominovaly ostré tesáky. Končetiny ústili v dlouhé, vzájemně srostlé prsty. Víc informací však nebylo známo - až do chvíle, kdy se tento živočich opět objevil na jedné ze skalnatých newyorských pláží.
Místní odborník Nick Pepers, který se tzv. Montauckému monstru odborně věnoval, po příjezdu na oblast lokalizace místo prohlédl a nález zdokumentoval. Podařilo se mu pořídit několik snímků, které otiskly mimo většiny newyorských deníků i zahraniční noviny a odvysílaly přední americké televize jako Fox News či CNN. Pokud hovoříme o českém zpravodajství, zprávu zveřejnil Blesk, Šíp a Novinky.cz, dá se tedy hovořit doslova o mánii způsobené tímto nálezem.
Tělo neznámého tvora bylo převezeno do laboratoře, odsud ale žádné zprávy na veřejnost nepronikly. Objevily se dohady o genové mutaci. Odborníci spíš ale připouštějí možnost zfalšování z důvodu publicity. Je také možné,že se jednalo o mývala. S tímto tvrzením nedávno přišla Wikpedia a bylo odbornou veřejností vcelku dobře přijato.
http://annapichnerova.blog.cz/0910/montaucke-monstrum (daší můj článek na toto téma)

Te Hokioi

12. října 2009 v 15:22 | Anna |  Kryptozoologie
Te Hokioi: Tajemství gigantického orla, lovícího lidi došlo po téměř pětistech letech svého rozřešení!
Maorské pověsti o tomto ptáku vyprávěly již před několika sty lety. Podle nich se mělo jednat o obrovského dravce, který se živil pštrosy moa, jeleny, ale i lidmi. Na svou kořist se prý vždy snesl z nebe, rozprostřel nad ní křídla a zaťal jí drápy do slabin. Potom ji odnesl do svého hnízda vysoko v horách. Jeho zbarvení bylo černobílé, na hlavě mu vyrůstal červený hřeben a špičky křídel byly zelené až žluté. Tento orel představoval nesmírné nebezpečí, protože napadal vesnice a byl schopný bez problémů odnést osmileté dítě! Jako již tradičně těmto pověstem nikdo nevěřil. Avšak v devatenáctém století připlul na ostrov Nový Zéland muž jménem sir Julius Haast. Když se vypravil pátrat, co je na těchto hrůzostrašných příbězích pravdy, objevil v bažině pozůstatky obrovského orla. Nazval jej harpagornis moorei - orel Haastův. Jeho nález byl v roce 1972 zdokumentován a popsán.

Ony dva objevy, zdánlivě spolu nesouvisející, nyní došly nečekaného rozuzlení. Poprvé orla Haastova v souvislosti s Te Hokioi zmínil časopis Daily Telegraph, který navázal na studii deníku Inderpendet. Oba tito ptáci se překvapivě shodovali hned v několika bodech: kompletním popisu, který přesně korespondoval s domorodou legendou, způsobu obživy (dravosti a vedení útoku), života (př. místo hnízdění) i velikosti. Rekonstrukci podoby v současnosti můžeme nalézt v některých muzeích téměř po celém světě - zejména Nového Zélandu, kde tento pták ještě před pěti sty lety žil. Předpokládá se, že obýval především jeho jižní část, kde se mu v dařilo lovit v rozsáhlých bažinách.
Orla Haastova zkoumala University of New South Wales v Austrálii, které se podařilo vyvrátit veřejně rozšířené mínění o tom, že tento pták byl mrchožrout. Její studie prokázala schopnost gigantického orla uchvátit kořist při rychlosti 80km/h, což mu navíc pravděpodobně nečinilo žádné potíže. Umožňovala mu to silná a ohebná páteř. "Rozhodně byl schopný snést se dolů k zemi a odnést si i dítě. Byla to doslova zabijácká mašina. Měli tu schopnost nejen udeřit drápy, ale zároveň je stisknout tak, že projely pevnými místy jako páteř či pánev. Se svou obětí, která byla pak tomto útoku v obrovských bolestech, pak bez potíží odletěli," prozradil novinám zoolog Paul Scofield, který na projektu spolupracoval. "Hlavní potravou těchto ptáků však byli nelétaví pštrosi moa, kteří vážili až 250 kilogramů a měřili téměř 3,6 metru. Proti agresivním predátorům však byli bezmocní. S vyhubením ptáka moa, za kterým stojí lidé, byl spuštěn masivní pokles populace orla Haastova, který vyústil v jeho úplné vyhubení," vysvětluje Scofield příčinu.
Tělesné parametry tohoto orla jsou velmi zajímavým tématem již samy o sobě, patrně díky tomu, že dalece přasahují obvyklá čísla ptačí říše. Rozpětí křídel se pohybovalo okolo tří metrů, váha byla stanovena na osmnáct kilogramů. Také velikost samce převyšovala běžného orla nejméně dvakrát až třikrát, přičemž velikostní rozdíl mezi ním a samicí nebyl příliš patrný. Drápy byli přirovnatelné k tygřím. Předpokládá se, že vyhynul v patnáctém (některé prameny hovoří též o devatenáctém) století, Te Hokioi ale podle domorodců prý doposud kraluje obloze! Ať už přežil, nebo jediný exemlář můžeme vidět v muzeu, pravdivost Maorských legend se podařila dokázat, což se v dějinách kryptozoologie neděje běžně. Proto důvod k zamyšlení.
Obrázek A = útočící orel Haastův,kterému jako potrava sloužili hlavně pštrosy moa.
Obrázek B = porovnání spáru orla Haastova s běžným orlem.

P.S: samostatný článek o moa najdete zde. Zdroj obrázků: Wikipeda.org, rozhovor: Novinky.cz

Big cat

10. října 2009 v 10:28 | Anna |  Kryptozoologie

Big cat


Big cat ("velká kočka"):  26. března, ve vesnici New Denham nedaleko Uxbringe (Buckinghamshire): Elektrikáři Paulovi Keehnovi (35) se podařilo vyfotografoval na svůj mobilní telefon záhadnou kočkovitou šelmu. Zvíře údajně spatřil v blízosti rodinných domků, stojících u lesa. Keehn udělal několik snímků a běžel je ukázat majiteli přilehlých nemovitostí, než jej ale stihl dovést na místo spatření, zvíře zmizelo.

"Pokud je tato fotografie pravá, tak je to nejlepší fotografie tzv. velké kočky, o jejíž existenci se v Británii spekuluje už desítky či stovky let. Zdá se, že autentičnost fotografie bude jen velmi těžké zpochybnit," prozradil tisku britský biolog Di Francis, který se podle serveru Novinky.cz "specializuje právě na kočkovité šelmy i otázku existence neznámých velkých kočkovitých šelem ve Velké Británii." ,,Rád bych viděl ještě nějakou fotografii tohoto stvoření v pohybu, abychom si mohli být více jistí, oč šlo a že to není podvrh. Ale zdá se, že vyfocený objekt odpovídá popisu stvoření, o kterém se léta mluví. Fotografie zvířete jakoby vypadla ze sledování této šelmy v minulých letech, "peohlásil Di Francis.

Internetové zpravodajství (Novinky.cz) opatřilo zprávu následujícícm komentářem:
"Zoolog se domnívá,že tento typ šelmy je vědě zatím neznámý.Podle něj může jít o šelmu z dávných dob,která ve velmi malém počtu přežila do dněšní doby a úzkostlivě si dává pozor na to,aby se vyhla kontaktu s člověkem.Bílá skvrna na hrudi živočicha pak podle zoologovy manželky dokazuje to,že nejde o pantera,ale o dosud neznámého živočicha."
Big cat

Exmoorská bestie

Exmoorská bestie: Její pozorování bylo poprvé hlášeno v sedmdesátých letech minulého století. V osmdesátých letech s bestií potom měli problém především místní farmáři, jimž se ve velkém ztrácel dobytek. Krvavé útoky připisovali přávě velké kočkovité šelmě. Ta byla několikrát vyfotografována, nikdy se jí ale nepodařilo zastřelit.

V roce 1983 bylo při útoku na dobytek zabito přibližně osmdesát ovcí, a tehdy vypsaly Londýnské noviny Daily Times odměnu za ulovení tohoto zvířete 1000 liber. Navzdory četným loveckým výpravám se však podařilo pořídit pouze několik fotografií.

Vypověď britského přírodovědce, Trevora Beera: "Objevila se předemnou z nenadání,bezestrachu vylezla z křovisek jen pár deseítek metrů odemne.Hleděli jsme na sebe několik nekonečně dlouhých minut.Šelma byla černá jako uhel,její oči ve tmě žlutě světélkovaly.Když se ta věc odemne konečně odvrátila a tiše jako přízrak opět zmizela v houštinách,vydechl jsem úlevou.Té kočce jistě na délku mnoho nescházelo do půl druhého metru,v kohoutku pak měřila alespoň 70 centimetrů!"
Exmoorskou bestii popisuje už stará Britská legenda. Podle ní se jednalo o velkou kočkovitou šelmu s mahagonově černou srstí, stavbou těla podobné pumě a velmi dlouhým, bičovitým ocasem.

Coulportská puma

Coulpourtská puma: V roce 2004 bylo od jezera Long Loch hlášeno několik pozorování tzv.Coulportské pumy. Zvíře mělo podle výpovědi svědků žlutohnědou srst a měřilo asi 120cm v kohoutku. Roku 2009 bylo spatřeno podobné zvíře, které přebíhalo přes koleje poblíž skotského města Helensburgh. Vojenský policista Chris Swallov, který byl v tu chvíli na mostě poblíž trati, šelmu natočil. "To zvíře se nechovalo tak, jak bych čekal u psa. V tu chvíli jsem si uvědomil, že se dívám na kočku," řekl deníku Daily Mail svědek Swallov. "Slyšel jsem historky o zvířatech jako je tohle, ale dřív jsem jim nevěřil. Když se na to video dívám, myslím, že je nepochybné, že takové zvíře existuje."
Suan Stevens, který pracuje pro organizaci "Velké kočky v Británii" (Big Cat in Britain), je také v existenci Velkých b. koček přesvědčen: "Určitě to není kočka domácí. Mám takovou pracovní teorii, že se jedná o nějakého křížence nebo nový druh kočky. Vzhledem k velikosti okolních objektů má zvíře určitě přez 120cm."

Panamké monstrum

10. října 2009 v 9:56 | Anna |  Kryptozoologie
Montaucké monstrum: Roku 2009 bylo v Panamě poblíž města Cerro Azul nalezeno tělo záhadného živočicha. Nepokrývala jej žádná srst, trup byl místě spodní části těla vypouklý a napadné byly také dlouhé a úzké končetiny zakončené hákovitými drápy. Tvor jevil shodné znaky s nedávným nálezem na pláži v blízkosti New Yorku, jež byl nazván tzv. montauckým monstram dle místa spatření. Někteří zoologové vyslovili domněnku, že by se mohlo jednat o lenochoda s vzácnou genetickou poruchou či pouze zvíře zbavené srsti.
Montaucké monstrum zahlédla skupina studentů vylézat z jeskyně a když se přiblížilo, údajně jej usmrtili pomocí holí. Když nejevilo žádné známky života, umístili ho do vodní nádrže. Prý takto jednali ze strachu, nicméně později se vrátili nález zdokumentovat. Fotografie zveřejnila středoamerická televizní stanice Telemtro. Tělo bylo posláno do laboratoře, ani zde jej však nedokázali úspěšně identifikovat. Stalo se tak předmětem obrovského množství spekulací. Policie dokonce prošetřovala, zda se nejedná o zástupce mimozemské civilizace. Objevilo se i tvrzení, že bylo zvíře přenašečem neznámého viru, taktéž tato možnost byla však odbornou veřejností zamítnuta.
Tento snímek uveřejnila středoamerická televizní stanice Telemetro.

Gigantičtí hadi

7. října 2009 v 18:33 | Anna |  Kryptozoologie

Gigantičtí hadi


"Pokoušel se uniknout a přitom se celý svíjel, ale my jsme ho dohnali a dorazili. Teprve když jsme prošli kolem celého jeho těla, uvědomili jsme si, jak je obrovský, jako by vůbec neměl konec. Mne nejvíce ohromila jeho hlava, trojúhelník asi 60 krát 50 centimetrů velký. Neměli jsme nic na měření, a tak jeden z nás vzal kus provázku a podržel jej mezi prsty rozpažené ruky a protějším ramenem, aby odměřil jeden metr. Přeměřili jsme hada několikrát a pokaždé nám vyšlo 24 nebo 25 délek odměřeného provázku. Had tedy musel být skoro 23 metrů dlouhý!"
Serge Bonacause (francouzský cestovatel) Řeka Araguaya - Brazílie

Nejdelší had, jehož existenci se podařilo doložit, byla krajta mřížkovaná. Měřila neuvěřitelných 14, 85 metrů a vážila 441 kilogramů. V roce 2003 jí přivezl obchodník s hady Iman Darmanto na ostrov Jáva. Získal jí o několik měsíců dříve na Sumatře od kmene Kubu, jímž byla uctívána jako božstvo. Existují ale i záznamy o hadech o daleko větších rozměrech. Potvrzený je jediný:

-Délka: 13-14m
-Váha: 1,1t
-Tloušťka: Až 90cm
-Kdy žil: před 60 mil.lety
-Kde byl nalezen: uhelný důl,jihoamerická Kolumbie
-Kdy byl popsán: roku 2009
-Potrava: Krokodýli,želvy
-Zajímavosti: Délka T-rexe


Titanoboa cerrejonensis
(obrovský škrtiš z Cerrejónu): Tento název patří gigantickému hadu, který žil před 58-60 miliony let. S jeho úctyhodnou váhou 1140 kilogramů a délkou kolem třinácti metrů tak překonal veškeré dosavadní rekordy v říši plazů. Místem výskytu byla dnešní jihoamerická Kolumbie, kterou v jeho éře tvořili převážně rozsáhlé mokřiny a pralesy. Pravděpodobně se živil velkými rybami, krokodýli a obrovskými želvami. Jeho lovecká taktika spočívala v překvapení kořisti a jejím následném uškrcení. Většinou útočil z vody. Svou kořist nejspíše trávil ukrytý v podvodních jeskyních a nebo pralesní vegetaci, kde byl v bezpečí před zraky ostatních predátorů. Velkou konkurencí mu byl např krokodýl sarcosuch. Z nálezů v Kolumbii je patrné,že tento had žil v době Paleocénu.


Zmínky o obrovských hadech můžeme najít např. v severské mytologii (Midgardsormr) nebo buddhystických spisech (Nága). Další záznam pochází z devatenáctého století, kdy Peruánští misionáři zaznamenali zprávu o gigantickém černém "slimáku" jménem sachamana/ minhacao, což v překladu znamená "matka džungle". Jeho původ byl však sporný a existuje pravděpodobnost, že se jednalo o hada i navzdory velmi bizardnímu popisu.T uto doměnku potvrdil i policista Jorge Chávez, který spatřil sachamana z vrtulníku.
V okolý řeky Rajang na Borneu se z vrtulníku podařilo vyfotografovat záhadného tvora dlouhého kolem třiceti metrů. Jednalo se o gigantického hada, jehož čelisti byli nebývale protaženy do délky atipické pro tento živočišný druh. Podle charakteristyckých znaků se zřejmě jednalo o obrovského hroznýše. Jeho kůže měla načernalý odstín a hlava se podobala dračí. Domorodí obyvatele tvora nazývají Nabau a mají z něj panickou hrůzu. Odborná veřejnost snímek označila za podvrh, přesto některé Asijské denníky poukázaly na fakt, že byl nedávno v Kolumbii objeven obrovský had Titanoboa cerrejonensis, který se pozorovanému objektu nápadně podobal. Jeho rozměry však byly o poznání menší - i navzdory tomu,že se jednalo o největšího dosud objeveného hada. (z článku Hadovité obludy) Zde přikládám onu fotografii:
A druhou, která byla pořízena krátce po té první:

Podle některých výpovědí měří Nabau až 100m, ale jiné realističtěji poukazují na ,,pouhých" třicet.

Doporučené odkazy:


Tyto mteriály byly použity při přednášce a shledány jako kvalitní.

Serpent

5. října 2009 v 16:29 | Anna |  Kryptozoologie
Mořský had (Sea serpent): Mořští hadi se často objevují v mytologii přímořských národů. Modernizovaný svět těmto pověstem příliš nevěří. Přesto už byly několikrát nalezeny materiální důkazy, které tuto legendu spíše potvrzovaly. Jednalo se například o vyplavené zbytky těl hadovitých živočichů dlouhých úctyhodných třicet metrů! Také nálezy v žaludcích dravých vorvaňů nasvědčují tomu, že legenda není legenda...

Mořský had ale (do jisté míry) prokazatelně existuje. Mezi hady schopné podmořského života patří např. vodnář peronův, užovka páskovaná či vlnožil polský. Tito hadi dorůstají délky několik desítek centimetrů. Proč by však nemohl existovat druh větších rozměrů? Zrovna tak jsou hlubiny prozkoumané pouze z necelého procenta. Není čas na to, abychom existenci tohoto živočicha připustili? Významná svědectví podali mnozí námořníci. Zde najdete jedno znich:
Kapitán Ditwel: Popsal svůj nález jako 30 metrů dlouhého tvora s hadovitým tělem zakončeným bičovitým ocasem. Hlava připomínala žraločí. Zprvu si myslel, že jde o velrybu. Když však jeho muži mořského hada po dlouhém boji vytáhli na palubu ,zjistili, že nic takového nikdy neviděli. Kapitán přikázal tělo zpracovat stejně jako velrybu, pod kůží však nenašli žádný tuk. Zachovalou hlavu předali lodi, která plula kolem, aby jí doručila první akademii věd na pevnině, kterou potká. Později se ale ztratia. Jeden z mužů na Ditweově lodi dostal příkaz zhotovit nákres zvířete. Jeho počítačovou rekonstrukci najdete nad článkem.
Zajímavé je, že pozorování tohoto tvora byla vždy hromadná. Ke skolonu středověku bylo pojmenováno "mořský had" téměř vše, co se klouzavě pohybovalo ve vodě a nikdo to nedokázal přesně identifikovat, proto pravděpodobně zvířat označených tímto přízviskem bude více druhů. A co by tedy mohl být? Jedna teorie hovoří o dosud nepopsaném druhu úhoře. Ten se vyskytuje ve vodách jak slaných, tak i sladkých, což by vysvětlovalo spatření mořského hada v jezeře. Další teorie poukazuje na fakt, že mořští hadi skutečně existují a mohlo by se tedy jednat o jedince větších rozměrů. Skeptici však trvají na tom, že podnapilý námořníci buď nebyli při smyslech, chtěli pouze zaujmout posluchače nebo si jen přikrášlili opravdu žijící plazy. Existují ale také pozorování velice důvěrná, kdy zvíře spatřil vysoce vzdělaný pracovník přírodovědecké univerzity.
Takto bývá mořsý had nejčastěji popisován. Existují ale i tvrzení o vzhledu daleko absurdnější.

Toto mýtické zvíře hraje též důležitou roli v starověkém umění. Často bývalo vyobrazováno na mozaikách, čelních lodí, malbách nebo kožených deskách knih. Vedle mořské panny byl oblíbených námětem lodních dřevořezbářů. Bible ho spojovala s ďáblem a ztělesněním zla stejně jako jeho příbuzného, evropského draka. Byl také symbolem neznáma a moci. Námořnické mapy z patnáctého století jsou plné podobných nestvůr a v současnosti slouží kryptozoologům ke zmapování tehdejších pozorování.
Na malbách nejčastěji hadovité tělo vystupuje nad hladinou ve výši až osmdesáti stop (2,5m). Zakončení trupu o průměru 0,5-2m tvoří úzký ocas. Vypjaté hrudi dominuje koňská, dračí nebo hadí hlava posazená na protáhlém krku. Z tlamy vyčnívá hadí jazyk a špičáky. Často jsou vyobrazeny také plazí oči rudé barvy, která značí krveprolití a zlou magii.
Kosterní pozůstatky některých dinosaurů gigantického hada nápadně připomínaly. Mohly to být ony,k do stál za zrozením největší legendy v dějinách přímořské mytologie? Nebo to, čemu hleděli námořnci do ,,žhnocích očí" byl pouhý přízrak? Ztělesnění lidských obav či jiných pocitů?



"Ti,jenž se plaví podél pobřeží Norska za obchodem čí rybolovem, vyprávějí ohromující příběhy o hadech strašlivé velikosti, 30 metrů dlouhých. Za noci tento had opoustí své doupě a krmí se telaty, jehňaty a prasaty a nebo se vydává na moře, kde požírá medůzy, kraby a jiné podmořské tvory. Ze zad mu visí metr dlouhé chlupy, má ostré, černé šupiny a ohnivě zářící oči. Dokáže se vztyčit z vody jako sloup, útočí na plavidla a polyká lidi."
Dějiny severského lidu - Olanus Magnus (Wikpedia)